Krétská mytologie a příběhy

Zeus a jeho dětství - Neúspěšný Schliemann - Mínos, Mínotaurus, Labyrint - Daidalos a Ikaros - Archeolog Evans - Theseus, Ariadna, Aegeus - Rozluštění lineárního písma β

S Krétou se pojí základy nejstarších evropských příběhů. Ne náhodou se Diem unesená foenická princezna jmenovala Európa. Archeologové v devatenáctém století s překvapením zjišťovali, že historické příběhy, které byly považovány pouze za pohádky, mají reálné jádro.

Zeus a jeho dětství

Na Krétě se narodil Zeus. Protože věštba tvrdila, že svrhne svého otce, nějakého titána (což se později stalo), mladý Zeus se ukrýval. Narodil se v jedné jeskyni (v pohoří Ida) a dětství prožil v jiné krétské jeskyni (poblíž planiny Lashiti).

Když už byl Zeus velký, zalíbila se mu v Palestině krásná Európa. Zeus se proměnil v býka a unesl ji na Krétu. Tady spolu měli tři syny, jmenovali se Mínóos, Rhadamanthis a Sarpedon. Ti měli pak na Krétě vládnout. Sarpedon se ale proti Mínóovi vzbouřil a prohrál, takže pak vládli jenom první dva. Sídlili v Knóssu.

Všichni mínojští králové se jmenovali Mínós. Možná to bylo jméno, možná titul (podobně jako Karel = král nebo Caesar = císař).

Neúspěšný Schliemann

Mínojská Kréta, to je hlavně Knóssos. Když se amatérský archeolog Heinrich Schliemann pokusil pahorek v Knóssu odkoupit, odradila ho vysoká požadovaná cena. Prostě se s kupcem Minosem Kalokairinosem, který sám v roce 1878 začal provádět vykopávky, nedohodl na ceně. Přitom Schliemann měl peněž spoustu -- byl to velmi úspěšný obchodník, který dosáhl slávy objevením Tróje na území dnešního Turecka.

Tehdy se na celé Krétě nacházely pečetní otisky do keramiky ve tvaru větší mince. Byly ražené neznámým písmem. Heinrich Schliemann se domníval, že jde o souvislost s Mykénskou kulturou. Pravdu měl jenom částečně, keramické otisky byly starší. Jejich neznámé písmo dodnes nebylo rozluštěno. Označuje se jako lineární písmo A.

Schliemann nakonec pahorek u Knóssu musel přenechat jiným. Prvotní vykopávky přerušily politické nepokoje v tehdejším Turecku. Pahorek přitáhl pozornost na základě místních pověstí a podle nalezených artefaktů. A zcela správně, šlo totiž o mytický Labyrint. Čekal na Evanse.

Mínós, Minoutaurus, Labyrint

Král Mínos měl podle pověsti nepovedeného syna Minotaura. Byl to býk s lidskou hlavou. Nebo opačně? Jo, asi člověk s býčí hlavou. Čert ví. Mínotaurus požíral lidi, a tak jej Mínos nechal uvěznit v Labyrintu, který mu pro ten účel měl postavit stavitel Daidalos.

Kréta: vykopávky Labyrintu
Úzké uličky vykopaného labyrintu

Kréta: freska s delfíny
Detail fresky s tančícími delfíny

Slovo labyrint dnes chápeme jako synonymum bludiště, ale toto slovo má původ právě na Krétě. Labyrint totiž znamená původně "Dům dvojbřité sekery". Dvojbřitá sekera byla "labris". Pravděpodobně se jednalo o kultovní nástroj (těžko ale říci -- archeologové za kultovní nástroj považují všechno, co nechápou).

Dnes se za Labyrint -- dům dvojbřité sekery -- běžně považuje královský palác v Knóssu. Obsahuje takové množství složitých místností v několika patrech, že současníkům z mladší doby kamenné musel připadat divutvorně složitý. Podle vykopávek ovšem víme, že palác nebyl postaven najednou. Historická věrohodnost Daidala se tím poněkud oslabuje. To ale nevadí, nechme příběh pokračovat.

Daidalos a Ikaros

Daidalos tedy Labyrint postavil. Aby ale nevyzradil tajemství, král Mínos jej i s jeho synem Ikarem uvěznil. (Uvěznění byla v minulosti obvyklá ochrana duševního vlastnictví, někdy vylepšená zabitím nebo oslepením autora.)

Většinou ten příběh znáte. Daidalos se rozhodl z Kréty uprchnout pomocí křídel slepených z ptačího peří a vosku. Udělal druhý pár křídel pro syna Ikara a letěli na Sicílii (proč tak daleko???). Ikaros zkoušel, jak vysoko může vyletět, vosk se mu od slunce rozlepil a Ikaros se zabil. Daidalos přistál na Sicílii a měl tam nějaké další peripetie.

Dnes se ten příběh zdá triviální, ukazuje ale zajímavé souvislosti. Kromě morálního poučení (nelétat vysoko) je tam zajímavá ta Sicílie (asi nejbližší místo mimo mocenský vliv Kréty) a fakt, že Labyrint měl své tajemství.

Archeolog Evans

Sir Arthur Evans neudělal nic menšího, než že vykopal Labyrint a celý Knóssos. Ačkoli se Řek Minos Kalokairinos snažil provádět vykopávky ještě před Evansem, nepodařilo se mu to kvůli turecké vládě. Evans přijel na Krétu kvůli písmu myslím v roce 1894 a vykopávky v Knóssu začal v roce 1900, když Kréta nakrátko dosáhla samostatnosti. Evans nebyl naštěstí žádný archeologický diletant jako třeba Schliemann.

Pod lopatami Evansových kopáčů se začalo objevovat pohádkové město. Evans rychle poznal, že jde opravdu o Mínóův Labyrint. Mezi tunami sutě se objevovaly zachované zdi. Vykopané stavby začal Evans restaurovat a za pomoci betonu dostavovat. To dnes samozřejmě archeologové chápou jako barbarství. Ke cti Evanse nutno přiznat, že bez jeho zásahů by hodně staveb vykopaných prostě spadlo a že tenkrát ještě neexistovaly žádné konvence ohledně zacházení s památkami ani o devastujícím vlivu betonu.

Co začalo jako pohádka úspěšného archeologa, končilo ve třicátých letech dvacátého století poněkud trapně. Evans se na Knóssském pahorku doslova zabydlel, nepouštěl na naleziště nikoho jiného a vykopané písemné památky nepublikoval. Spousta hliněných destiček byla popsána neznámým písmem -- lineárním písmem beta. Evans tabulky tajil, doufaje že jejich písmo rozluští sám. Veřejnost tehdy měla k dispozici lineární písmo beta pouze v omezeném množství z jiných nalezišť a z toho nikdo písmo rozluštit nedokázal.

Tabulky s písmem beta tedy byly publikovány až po Evansově skonu v roce 1941. Právě včas pro britského architekta a leteckého radistu Ventrise, který si za druhé světové války studiem klikiháků krátil dlouhé lety.

Theseus, Ariadna, Aegeus

V mladší palácové době Kréta pravděpodobně zcela ovládala východní středomoří. Měla flotilu (později zničenou podle pověsti -- jaká to náhoda -- opět u Sicílie) a kontrolovala středomořský obchod. Pod moc Kréty spadaly též Mykény a Athény. V té době (řekněme 1550 př.n.l, teď ale hádám) byly Mykény nejvýznamnější řecké (tedy achajské) pevninské město, respektive hrad, Athény taková větší vesnice.

Mínotaurus vyžadoval lidské oběti. Vládce Athén měl povinnost každých devět let posílat Mínotaurovi sedm mladíků a sedm panen (různé prameny udávají jiná lichá čísla), aby je Mínotaurus sežral (tedy asi sežral). V Athénách to moc populární praxe nebyla, a tak se jednou mezi sedm vybraných přihlásil i athénský princ Theseus, syn Aegeův, aby to vyřešil nadobro.

Na Krétě se do Thesea zamilovala krétská princezna Ariadna (v západních zdrojích "Ariadne"). Dala Theseovi dlouhou cívku nití, aby v knóssosském Labyrintu nezabloudil a aby se mohl dostat ven. Některé prameny též zmiňují, že Theseus dostal od Ariadny kouzelný meč. Theseus skutečně Labyrintem prošel, Mínotaura zabil a pomocí Ariadniny nitě našel zpět cestu ven. Ovšem vzhledem k tomu, že zabití Mínotaura (syna krále) bylo v Knóssu pravděpodobně nepopulární, Theseus rychle zdrhal. Dostal se k moři a nalodil se i s Ariadnou a její sestrou Faidrou.

Cestou kolem ostrova Naksos Theseus mimochodem Ariadnu jaksi vysadil na břeh a oženil se s Faidrou. Prý to tak chtěl bůh Dionýsos.

Návrat Thesea domů

Když se Theseus šťastně vracel, měl plnou hlavu holek, a tak zapomněl vyměnit černé smuteční plachty za bílé hurá-plachty. Jeho otec Aegeus ze skály vyhlížel návrat syna a vida lodě vracet se s černými plachtami, pozbyl naděje a zabil se skokem ze skály do moře. Od té doby se východní řecké moře nazývá mořem Egejským podle Aegea. Totéž moře omývá i severní břehy Kréty, ačkoli jej místní také nazývají moře Krétské nebo Jižní Egejské.

Osobně chápu cyklus pověstí o Theseovi jako vzpomínku na události z konce mladší palácové doby, kdy měla napřed Kréta vliv na pevnině a potom se to s pronikáním dalších řeckých kmenů otočilo. Těžiště moci egejské oblasti se na dlouhá staletí přesunulo do Mykén (a později do Athén), odkud pochází jméno pro kulturu té doby -- kultura mykénská.

Rozluštění lineárního písma beta

Lineární písmo beta (v angličtině "linear B") tvoří podstatnou část mínojských písemných památek. V první polovině dvacátého století písmo a jeho jazyk dlouho odolávaly rozluštění. Archeologové a orientalisté si lámali hlavu, kudy na to. O řešení se pokusil i náš Bedřich Hrozný, rozluštitel písma chetitského, ale utržil si přitom pěknou ostudu. Nakonec se sice ukázala správnou předpověď, že se jedná o písmo jazyka indoevropského (a nikoli semitského, jako je třeba hebrejština nebo foeničtina), ale všichni byli mimo mísu. Mezi dochovanými památkami totiž chyběla jakákoliv bilingua - dvojjazyčný text.

Britský architekt Michael Ventris (nar. 1922) se za války pustil do studia fragmentů. Strávil nad tím obrovskou spoustu času a nakonec se mu někdy kolem roku 1950 podařilo písmo přečíst a dokázat, že jazykem textu je řečtina! Řečtina o tisíc let starší než Homér! Už v Mínojské době tedy na Krétě žili Řekové a zdá se, že to možná ani nebyli Achajci. Nutno připomenout, že se znaky lineárního písma B vůbec nepodobají později zavedené řecké alfabetě, která vznikla z písma fénického a až v osmém století (po temném období obohacené o vpád Dórů).

Lineární písmo alfa

Smůla je, že Ventris zemřel už v roce 1956, a tak se nemohl pustit do luštění lineárního písma alfa (anglicky "linear A"). Lineární písmo alfa je starší než beta, není znám jeho jazyk (třebas teorie existují) a umíme z něj přečíst pouze číslovky a slovo "celkem". Většina dochovaných textů všech lineárních písem jsou totiž obchodní a účetní záznamy. Mínojská Kréta, zdá se, byla zemí obchodníků.

Phaistoský disk

Kréta: přívěsek pro turisty
Replika Festoského disku s nerozluštěným písmem se dá koupit na ulici (více na Google)

Ještě starší než lineární písmo alfa je tzv. hieroglifické krétské písmo, patrně inspirované z Egypta, donedávna zcela nečitelné. Nejznámější památka hieroglifického písma je Disk z Festosu (Phaistos disk), dodnes přesvědčivě nerozluštěný. Byla objevena ve Festosu v roce 1908. Nejzajímavější přečtení pochází z výzkumů lingvisty Stevena Fishera. Podle něj je disk pocházející z roku 1600 př.n.l psán slabičným až hláskovým písmem a obsahuje prosbou o pomoc Řekům (Achájcům) bojujícím na ostrově Naxos proti původním obyvatelům Kárům. (Kárové byl neindoevropský národ obývající západ malé Asie, Řeky  vytlačený až po velké kolonizaci egejských ostrovů a maloasijského pobřeží v sedmém století př.n.l.) Tím by se vysvětlovaly i dohady některých badatelů, kteří vidí původ disku mimo Krétu, v Lykii nebo někde tam, prostě v Malé Asii. Také je zajímavé, že disk byl vyražen, nikoli napsán.

Kréta > Mytologie a příběhy

Komentáře k této stránce - mytologie Kréty na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2023, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.