Kréta.rovnou.cz - rady na cestu. Tisková verze

Tato stránka slouží pro rychlé vytištění všech stránek ze serveru kreta.rovnou.cz, které můžete potřebovat s sebou na cestu.

Možná si budete chtít vytisknout také popis zajímavých míst určený pro tisk (to v tomto textu chybí, protože je toho padesát dalších stránek).

Kréta - základní údaje

Poloha - Moře - Počasí - Řekové - Chaos - Užitečné informace

Kréta: nížina a hory
Messerská nížina (největší řecká) na jihu Kréty

Kréta je ostrov ve středozemním moři, rozlohu má asi jako bývalý Severočeský kraj. Je myslím pátým největším středomořským ostrovem (před ní je Sardinie, Korsika, Sicílie a Kypr).

Kréta je nudle od východu k západu. Je odhadem tak osmkrát delší než širší. V podstatě jsou to hory omývané mořem.

Kréta patří pod Řecko, takže je i v Unii. Kréta je ovšem na Řecku dost autonomní, hlavní město Kréty je Heraklion. Řekové nazývají Krétu slovem "Kriti", Angličané to píšou "Crete".

Mapa Kréty

Na Krétě se samozřejmě mluví řecky, ale domluvíte se i anglicky nebo rukama. Píše se alfabetou, platí se eurama.

Kréta: pláž
Severní pobřeží Kréty je skoro celé jedna velká pláž

Moře

Na severu je nad Krétou Egejské moře, kterému se také říká Jižní egejské moře nebo taky Krétské moře. Naštěstí se jedná stále o totéž moře. Na jihu je to jednodušší, tam je moře Libyjské.

Severní Krétské moře je plné ostrůvků (což uvidíte z letadla), jižní je docela prázdné. To je dáno geologií. Kréta je produktem stejného vrásnění jako třeba jugoslávské hory nebo podstatná část Malé Asie. Když se podíváte na mapu, tak vidíte, jak se ten geologický zlom kroutí. Na severním pobřeží díky tomu hory klesají do moře povlovně (takže pláže), kdežto na jihu hory do moře doslova padají (takže potápění ve skalách).

Počasí

Kréta je zcela jistě jedním z nejteplejších míst Evropy. V sezóně neprší, svítí sluníčko a je velmi teplo.

Další grafy a podrobnosti o krétském počasí.

Řekové

Kréta: dům s vlajkou
Vlajka vyjadřuje vlastenectví, dráty neochotu platit daně


Kréťan ve vnitrozemí

Přišlo mi, že Řekové jsou velmi hrdí na svou vlast. Museli o ni také vícekrát bojovat (s Tureckem, Italy, Německem) a rozhodně nestáli v tak pasivní roli jako třeba Češi (objektivně vzato).

Řekové mají na každém třetím baráku pověšenou řeckou vlajku. Je bílo-modrá. Modrá je barva moře a bílá jsou hřebeny zpěněných vln.

Počet obyvatel Kréty: 540 tisíc, v létě navíc stejně tolik turistů. Kréťané mají problémy s tím, že mladí odcházejí na studia do Athén a pak tam zůstávají, venkov se vylidňuje.

Na Krétě se udává prakticky nulová kriminalita. Asi to bude tím, že se kriminální živly stahují na pevninu, neboť na Krétě není kam zdrhnout. Ze stejného důvodu se nekradou auta -- nedá se s nimi odjet. Další faktor bude asi ten, že je tu fakt nádherně a nikomu se nechce zločincovat.

Kréta: komunistická nástěnka
Řecko má silnou komunistickou stranu a patrně se za to nestydí

Kréta je v zásadě velmi chudá země. Vnitrozemí je rozhodně chudší než jakákoliv oblast Čech nebo Moravy, možná i Slovenska. Nemají tu kanalizaci, dráty s elektrikou nezakopávají, vodovodní potrubí také ne. Vodárny nejsou ani v turistických oblastech (voda teče ze střešních rezervoárů samospádem).

V posledních desetiletích tečou do Řecka obrovským způsobem prachy z Eropské unie. Řekové jsou nejvyšší příjemci evropské pomoci na hlavu. Průměrný Řek dostává devatenáctkrát vyšší evropské subvence než průměrný Čech, i když HDP máme skoro nastejno (Řekové o chlup vyšší). Je to tím, že si Řekové prostě vyjednali lepší pozici. Na rozdíl od nás byli v EU už dost dlouho, takže mohli vetovat snížení svých příjmů.


Oplocení olivového sadu. Projekt financovaný z 75 % z EU.

Prachy z Unie jsou vidět dost často. Každý evropský projekt má svou velkou modrou ceduli, na které je jasně napsáno, na co přesně dala Evropa peníze. Naneštěstí je to tam napsáno jenom řecky, asi aby cizinci tolik neprskali, na jaké kraviny peníze tečou. Typicky dálnice odnikud nikam, oplocení olivového sadu, sanace padajících domů (namísto toho, aby se o ně začal někdo starat) a podobně.

Chaos

Slovo chaos pochází z řečtiny. Na Krétě poznáte, že to není náhoda.

Užitečné informace

V Řecku máme velvyslanectví a konzulát v Athénách. Adresa je Athény, Palaio Psychiko, ulice Seferi, telefon (01)6710675, měli by úřadovat každý pracovní den dopoledne.

Velvyslanectví ČR v Athénách:
Embassy of the Czech Republic
Georgiou Seferi Street, Palato Psychiko
154 52 Atheny
Tel: +30/210/671 9701 nebo  (01)671 0675

Konzulátní oddělení České republiky je na Krétě nově v Heraklionu. Tel: +30/02810/222 305

Policie

Ag. Nikolaos Tel. 28410-22312
Chania, Tel. 28210-98888
Iraklio, Tel. 2810-244956,244912
Kissamos (Kasteli), Tel. 28220-22024
Rethymno, Tel. 28310-22276
Sitia, Tel. 28430-22310

Tísňová volání

policie – 100
hasiči – 199
univerzální tísňové číslo – 112

Zdravotní pojištění

Mezi českou a řeckou vládou existuje mezinárodní dohoda o poskytování bezplatné lékařské pomoci v krajních situacích, jako jsou úrazy a ohrožení života. Na Krétě o tom ale zřejmě nikdo nic neví, takže se za ošetření musí platit. Pokud máte zdravotní pojištění, obvykle je i tak potřeba za ošetření zaplatit a nechat si vystavit účet, který po návratu proplatí pojišťovna.

Zdravotní pojištění bývá v ceně zájezdu, pokud jedete s cestovkou, ale informujte se o tom. V případě individuální cesty doporučuju uzavřít cestovní zdravotní pojištění, ideálně asi u své vlastní zdravotní pojišťovny (na pobočkách Všeobecné je to bez problémů, i když tam mám pár tisícovek nedoplatků).

 

Kréta > Základní údaje

Komentáře k této stránce - základní údaje o Krétě na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Pobyt na Krétě

Ubytování - Zvláštnosti turistických pobytových oblastí - Sezóna - Obchody v turistických oblastech - Města ve vnitrozemí

Podstránky: Kam jet na Krétu, Last minute na Krétu

Ubytování na Krétě

V zásadě se můžete setkat s následujícími možnostmi:

  • apartmány
  • studia
  • hotelové pokoje
  • domatia

Kréta: vnitřek apartmánu
Pohled do typického apartmánu


Tato cedule znamená nabídku domácího ubytování, domatia

Apartmány jsou větší než studia, taky obvykle dražší. Apartmán se od studia liší tak, že má oddělenou kuchyňku, kdežto studio má jenom kuchyňský kout. Něco jiného jsou čistě hotelové pokoje s televizí a jiným vybavením. Hotely se hodnotí na kategorie A až E, kde A je nejlepší. Většina jich je B nebo C, což přibližně odpovídá našim třem nebo čtyřem hvězdičkám. Jako domatia se často označují přidružené hotelové pokoje u krétských taveren. Domatia se označují písmeny A až C, kterážto písmena ovšem neodpovídají kvalitě hotelových pokojů. Nedávno zavedli nové hodnocení podle hvězdiček, takže teď v je v tom hodnocení totální zmatek.

Kréta: hotel v zeleni
Zvenku vypadají hotýlky malebně, třebaže jsou novéKréta: kuchyňská linka v apartmánu
kuch. linka v apartmánuKréta: typický hotel
skoro každý hotel má vlastní smetištěKréta: vnitřek apartmánu
elektrika je normální evropskáKréta: hotelový bazén
Moje rada: vybírejte hotel podle bazénu

V řeckém apartmánu jsou lůžka, koupelna s toaletou, kuchyňský kout s vařičem a lednička, nějaké to nádobí. Samozřejmě pár stolků a židlí, skříně. Studia jsou to samé, akorát menší. Rádio je k ničemu, protože v něm hrají jenom řecké vybnkávačky a to je dobré tak akorát na zešílení.

Služby a úklid jsou samozřejmě závislé na ceně a na domluvě. Občas si budete muset dokoupit toaleťák, ručník ale zpravidla dostanete.

Ceny

Samozřejmě jak kde. Hotely se rozlišují podle písmenek A až E. Pokud pojedete na vlastní pěst, tak počítejte s tím, že jedna noc v běžném krétském hotýlku stojí 10 až 20 € pro jednu osobu. Céčkové a déčkové hotely se dají mimo sezónu sehnat kolem 15 - 20 € za celý dvoulůžkový pokoj. Horší domatia seženete i kolem 10 €, ale to musíte mít štěstí. Naopak v sezóně a v turistických oblastech se někdy nedostanete pod 30 € na osobu a noc.

Oproti tomu jedete-li s cestovkou, tak vás jedna noc vyjde většinou trochu laciněji.

Na vnitřní straně dveří řeckého hotelového pokoje musí podle zákona viset ceník, který nesmí být překročen.

Příplatky jsou běžné


Magnetický úchyt s klíči, bez nějž nefunguje elektřina. Jinde je to na nějakou kartu.

I když máte na pokoji klimatizaci, můžete za ni doplácet až několik euro denně (2 až 8), aby vám ji pustili. V sezóně se bez klimatizace nedá přežít, takže v některých hotelech ji zdražují podle toho, jaké je vedro. Je to takový řecký národní sport, skásnout turisty na příplatcích. Doplácet se může i za televizi nebo jiné vybavení nebo za hotelový trezor. Pozor, tyto příplatky nikdy nejsou v ceně zájezdu!

Na druhou stranu, když jsem se pokusil spočítat, kolik sežere klimatizace elektřiny za den, dostal jsem se k částce 5 €. Takže klimatizace kolem této částky nemusí být jenom snaha za každou cenu vydělat.

Elektrika by měla fungovat normálně, někde to ovšem závisí na tom, zda jsou klíče zastrčené v takovém magnetickém úchytu. Zásuvky jsou v celém Řecku normální.

Toaleťák do koše

V Řecku se použitý toaletní papír nesplachuje do záchoda, ale hází se do odpadkového koše. Je to hodně velký nezvyk, ale nic na tom není. Akorát jsem se ten koš časem bál otevírat. Dělá se to tak kvůli horkému klimatu -- jak "kanalizací" teče málo vody a úzké trubky, tak by jim to ten toaleťák ucpával.


Krétské záchody nerady papír

V některých restauracích mají dokonce na toaletě piktogramy znázorňující ruku s papírem nad košem.

Když už o tom píšu -- na Krétě se staví dost podivně. Většina domů vůbec nemá kanalizaci a splašky vypouštějí kamsi do škarpy (odborně se tomu prý říká "trativody"). Až vám bude někdo na Krétě prodávat barák, tak na tohle bacha. Elektrické vedení je to samé, k baráku prostě vedou dva prověšené neizolované dráty.

Přikrývky se nepovlékají

Místo povlaku na přikrývku vyfasujete k přikrývce prostěradlo. Používá se to tak, že se přikryjete prostěradlem a potom přikrývkou, načež se v noci desetkrát probudíte, protože se to rozpadá.



Většina hotelů je umístěna v zahradách, často v noci osvětlených

Pohled z hotelu přímo na pláž

Stížnosti

Jestliže jedete s cestovkou a dostanete špatný pokoj nebo je něco rozbitého, musíte co nejrychleji odchytit svého delegáta a řešit to přes něj. Pokud už delegáta v dohledu nemáte, musíte urgovat na recepci hotelu. Někde se s vámi bavit budou, jinde ne.

V případě, že se setkáte s opravdu ošklivým problémem (chybějící postel, neobyvatelný pokoj apod.) a nikdo to nebude chtít řešit, nechte si od svého delegáta dát formulář na stížnost. Ten se posílá do centrály cestovky. Blbé na tom je, že se to řeší až zpětně, takže dovolená bude zkažená, ale máte určitou šanci, že někdy v zimě dostanete částečnou kompenzaci. Někdy požadavek na reklamační formulář funguje trochu jako výstraha: jsou delegáti, kteří mají snahu a berou to vážně, ovšem jiní na nějaké problémy klientů z vysoka dlabou. Je to o lidech a o kvalitě cestovky.


Takhle vypadá voucher na ubytování, který cestovka posílá před zájezdem poštou

Pobyty se stravou v ceně

Zájezdy s plnou penzí nebo all inclusive osobně nedoporučuji. V takovém případě totiž není hotel nijak moc motivován nabízet vám opravdu dobré jídlo. A obvykle taky nenabízí -- jsou to samé hranolky nebo podobné laciné potraviny. Když vám v hotelu nebude chutnat (ano, i to se může stát), máte zkaženou dovolenou. Lepší je objednat si pobyt bez stravy nebo jenom se snídaněmi (snídaně vás aspoň donutí vstát). Můžete si potom vybírat jídlo v nějaké místní taverně, nebo se vydat na dlouhý výlet se zabaleným gyrosem a nadláblout se někde v kopcích mezi olivovníky. Více o krétském jídle.

Běžnou praxí all-inclusive je to, že si jídlo ani pití nesmíte nikam odnášet s sebou. Další nepříjemnost pobytů se zaplaceným jídlem je plastový pásek na zápěstí, který dostanete na znamení, že do hotelu patříte. Ten pásek nejde sundat (vadí při koupání).

Kréta: noční ulice
noční turistická oblastKréta: obchod v noci
v noci jsou obchody pro turisty přesvícené

Zvláštnosti turistických pobytových oblastí

Většina turistických oblastí Kréty, kam míří pobytové nabídky cestovek, je přilepena na severní pobřeží ostrova. To se povlovně svažuje do moře a tvoří spoustu pláží. Prakticky všude, kde jsou pláže, jsou turistické oblasti. Takže na severu všude. Jednotlivá města severního pobřeží (namátkou Heraklion, Chersonissos, Stalida, Malia) tak vlastně splývají do unifikované aglomerace s jednou úzkou silnicí / ulicí podél pláže a s větší silnicí asi kilák od moře (případně ještě kus dál v horách dálnice). Kolem těchto dvou silnic / ulic se vlastně rozprostírají veškerá ubytovací zařízení, restaurace a obchody.

I přes koncentraci turistických hotelů do pobřežních letovisek se na Krétě myslím nikde nevyskytují magalomanské příšernosti typu bulharského Slunečného pobřeží nebo tuniského Yasmine Hammamet. Na Krétě má málokterý hotel víc jak 4 patra a průměr jsou 3. Takže přes určitou bujarost a přeplácanost si Kréta udržuje svůj styl i na pobřeží.

Kréta: pláž
Dají se najít i romantické pláže (Malia)


Jinde se musíte spokojit s bujnou vegetací (Gouves)

Upřímně řečeno, stejně jsou ty turistické oblasti docela nuda. Pokud si jeden den zajdete na večeři a druhý den si nakoupíte suvenýry, třetí den už je to pěkná otrava a je potřeba z turistické oblasti někam vypadnout. Teda aspoň já jsem to tak cítil. Ono je sice fajn, když kolem rostou palmy a eukalypty, ale švitořící Němci, bezohledné skútry a autobusy (nemají tam nikde chodníky) hlučí natolik, že to otravní číšníci a blikající neony už jenom doplňují.

Ale asi zase jak kde. Občas se i na severním pobřeží dají najít jakási centra starších měst (Malia, Chersonissos, Sitia, Rhetimno, Chania, Agios Nikolaos) a tam je to lepší.

Zajímavé jsou v těch turistických oblastech ještě nezastavěné parcely, což jsou vlastně skládky nebo rumiště se zvláštním rostlinstvem, kde v porostu bydlí toulaví psi a zrají plané fíky či granátová jablka. Nezastavěných parcel u moře rychle ubývá. Taky jsou tam občas pole, olivovníky nebo jakési pseudozahrady s červenou půdou.

Kréta: kopce nad mořem
Kopce nad mořem (Stalida)

Kopce

Jakmile se jde od turistických oblastí trochu do kopců, prakticky se tam nedá projít, protože jsou tam neproniknutelné křoviny, drátěné ploty (i třeba kilák od civilizace je padesát let starý plot), skály a strže. Na druhou stranu se dají v tom aridním porostu najít místy lesíky, ve kterých se volně pasou ovce nebo kozy se zvonci na krku.

Kréta: hezká zeleň u hotelu
Typický rodinný hotýlekKréta: výběžek pláže
Téměř všude si můžete za 2€ pronajmout lehátko na celý den

Sezóna

Od května do září je v Řecku sezóna. Proto se vyplatí jezdit tam v dubnu a v říjnu. V sezóně je všechno dražší, všude je víc Němců a Rusáků a je větší vedro. Na druhou stranu zcela mimo sezónu -- tj. v zimě -- tam chcípnul pes. Řekové v zimě pijou rakii a dělají děti. Někteří si ještě před Vánocemi také užívají setřásání oliv (mají tam myslím 30 miliónů olivovníků). V zimě také hodně prší.

Obchody v turistických oblastech


Typický "supermakret" v Gouves

Kréta: prodejna ikon
Prodejna jakoby starobylých ikon v Rethymnu


Sériové zboží s hlídačem


Některé oděvy jsou opravdu ručně šité (Spili)

Jsou prostě divné. Každý druhý se jmenuje SUPERMARKET a dohromady je v nich všechno a nic. Jsou dělané pro Němce, pro které je všechno lacinější než v Německu. Pro nás je samozřejmě všechno asi tak 2x až 3x dražší než u nás.

Je tam "laciná" zelenina, to znamená po přepočtu stejně drahá jako u nás, ale není nic moc.

Prodávané suvenýry jsou dělané strojově. Všichni tam prodávají hadry a stříbro, alabastrové sošky, ručníky s disneyovskými motivy a takové blbosti. Dobré jako dárky pro rodiče, ale nic víc.

Jediné, co je v turistických oblastech na Krétě opravdu laciné a zajímavé na koupi, jsou kožené pásky a víno. Chcete-li kvalitní víno, hledejte kolkované druhy s označením O.P.A.P. na etiketě. Stojí od 4€ výš, ale vyplatí se (zejména pokud to povezete domů). Olivový olej nekupujte, je to to samé co u nás v sámoškách.

Na Krétě se platí eurama, centům ale říkají lepta (psáno i na mincích alfabetou jako ΛΕΠΤΑ). Dříve měli Drachmy. Pokud v průvodci naleznete starší údaj v drachmách, tak škrtněte nulu a máte to přibližně v korunách. Eura můžete směnit v ČR, ale výhodnější je vybírat z bankomatů, protože spousta bank to bere jako vnitrostátní výběr (např. mBank). Na výběry peněz fungují všechny běžné platební karty.

Internetové kavárny stojí jedno až dvě eura na hodinu. Bývají ve všech větších městech (určitě v Chersonissos, Malia, Heraklion, Chania, Plaikas, Rethymno, Sithia, Ierapetra). Vlastní notebook mi například v Malii připojit nedovolili, ale možná to záleží na domluvě. Místy nabízejí převod fotek z foťáku a vypalování na CD, ale rozhodně to není pravidlem.

Kréta: nepořádek ve městě
Jakési nepořádné město na jihu KrétyKréta: asfaltové parkoviště
Zemědělské vnitrozemí

Města ve vnitrozemí

Dost se liší navzájem. Obecně jsou ale mnohem zajímavější než pobřežní města pro turisty.

Všude je hodně rozpadlých domů.

Z obývaných staveb čouhají dráty, protože tak mají daňové zvýhodnění, jako že to ještě není hotové. (Nejsem si ovšem jistý, že to tak je. Třeba to opravdu chtějí jednou dostavovat.)

Ve vnitrozemí je v obchodech laciněji, ale zpravidla tam neumějí anglicky. Krétské vnitrozemí má úžasné kouzlo. V každé vesnici je hlavní stavbou kostel, zpravidla plný ikon, a lidé do něj chodí. Samozřejmě většinou ti starší. Mladší odjíždějí studovat do Atén a pak tam zůstávají. To je na Krétě docela problém, protože se vylidňuje (v Aténách je to pak problém taky, ale opačný).

Co kupovat

Ve vnitrozemí se dá koupit relativně lacino místní hroznová pálenka, čili rakie. Ne, že by mi to chutnalo, ale já tomu nerozumím. (Něco málo o krétských alkoholech.)

Také se dá koupit med, který je dobrý a stojí asi dvě nebo tři eura za petflašku (konkrétně jsem to viděl v Retimonu).

Kréta > Ubytování

Komentáře k této stránce - ubytování na Krétě na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Příroda Kréty

Je to středomoří a přece trochu ne

Reliéf - Podnebí - Rostlinstvo - Zvířátka

Reliéf

Jsou to skoro samé hory. Vysoké. Na severu jsou u moře občas roviny, terén tam klesá většinou povlovně, na jihu je to prudší.

Kréta: jižní nížina a hory
Západní cíp Meserské nížiny

Jediná nížina Kréty je Meserská nížina, náhodou jde i o největší nížinu v celém Řecku (oni jich moc nemají).

Na Krétě jsou tři veliká pohoří. Od západu jsou to Lefka, Ida a Dikti. Hornatý je celý ostrov, ale tahle pohoří jsou opravdu hustohory velikosti třeba Tater. Nejvyšší vrchol Psiloritis má výšku 2456 metrů nad mořem.

Kréta: červená hlína
Červená hlína je pro Krétu typická


Zkameněliny z Gouves

Kréta: vápencová skála
Metamorfovaný vápenec s vysokým obsahem železa

Geologicky tvoří Krétu veliká vápencová kra, která vystoupila v rámci stejného vrásnění, které vytvořilo jugoslávské hory a Malou Asii. Zrovna na Krétě se to jako zatáčí. Africká pevninská deska těsně pod Krétou naráží na eurasijskou desku, proto je jižní pobřeží Kréty strmé a severní povlovné.

Ten vápenec je hnědý, špinavý a má spoustu divných přímesí. Žádný mramor. Barva hlíny je na Krétě tím pádem hnědá až červená. Hodně zvláštní to je. Když je u nás třeba kolem Žatce červená hlína, tak je to vidět akorát na jaře, ale tady na Krétě jak vláčejí olivové sady a nic v nich neroste, je to hodně zvláštní pohled.

Kréta nemá úplně echt velehory. Pokud byste chtěli na ostrov, který je ještě o něco vyšší, v řecku už nemáte šanci a musíte zvolit třeba Tenerife. Zajímají-li vás hory v téhle oblasati, podívejte se do hor do Turecka nebo Gruzie.

Můžete se podívat na stránku s fotkami hor.

Podnebí


Průzračný potok z hor pospíchá do Lybijského moře

Subtropy se vším všudy. Suché a teplé. V zimě prší, v létě ne. Na podzim je fakt sucho, ale stromy rostou. Hodně vodních toků, vlastně potoků, přes léto vysychá. Na podzim jsem v centrální části Kréty neviděl jediný živý potok. Až více na západě jeden protékal vesničkou Fodele a dole na jihu stékají bohaté potoky z pohoří Ida.

Roční období tu mají jinak než my. Mají tři: deště, kytky a zrání. Tak nějak to říkali, ale nepochopil jsem to moc.

Srážky na Krétě. V létě neprší vůbec, v zimě hodně prší i sněží.

Více grafů a informací o počasí na Krétě


Sněhové čepičky krétských hor v květnu

Přiletíte-li na Krétu na jaře, uvítají vás zdáli hory pohoří Ida sněhovými čepičkami. Prý je tam snad někde dokonce i sjezdovka, nejjižnější sjezdovka na severní polokouli.

Západ Kréty je lesnatější

Obecně se dá říct, že čím více jedete na východ, tím více má krajina charakter polopouště. V západním pohoří Levka Ori běžně rostou lesy, vypadá to skoro jako na Kosrice. Na úplném východě jsou zase po kopcích drobné trnité chcípající keříčky nebo prostě holé kamení.

Rostlinstvo

Porost Kréty je jiný na pobřeží a jiný v horách. Mrkněte na stránku s fotkami kytek.

Kréta: silnice, pole, moře
Typické severní pobřeží

Kréta: fíkovník
Starý fíkovník kousek od paláce Zakros


Porost svahů kolem planiny Lassithi

V nížinách a v přímořských rovinách jsou pole, rumiště, zahrady a olivové háje. Olivovníků je na Krétě několik desítek miliónů.

Na horách jsou polopouště, lesostepi, suché louky, sutě, olivové háje a vinohrady.

Když jdete od moře trochu do kopců, dostanete se do míst, kde rostou divné byliny a stromy. Izop, rozmarýn, tymián, cesmínové duby, rohovníky (stromy s karátovými semínky) a spousta keřů, většinou řečíků.

Rostliny ve městech a v turistických oblastech jsou vlastně zahrady a parky, přičemž tam jako stromy roste to, co si v Čechách pipláme v květináčích, než nám to chcípne. Prostě třeba pelargonky, fíkusy, palmy, mraky ibišků a tak.

Některé kytky rostou na Krétě stejně jako u nás (pampelišky, lipnice, sedmikrásky, slez, lociky), ale většinu věcí jsem znal jenom z květináčů.

Kam na Krétě nalijete vodu, tam něco vyroste. Ale zase je tam obecně sucho. Většina zajímavých rostlin roste kolem silnic, kanálů, u prasklých zavlažovacích trubek a v neprůchodných roklinách. Celé zemědělské Řecko je protkané sítí plastových zavlažovacích trubek (kromě nížin). Není to zrovna nádhera, ale ty olivovníky by jim tam jinak chcípaly.

Udává se, že na Krétě roste asi 2000 druhů kytek, přičemž 160 druhů je endemitických (to jest rostou jenom tady). Podívejte se na další fotky kytek.


Fóliáky poblíž Lendasu

Na jiží Krétě, kde je teplo, ale málo vláhy, se pěstuje zelenina ve fóliácích. Hlavně kolem Ierapetry se pěstují rajčata, pak se to vyváží do Evropy. Není to vždy úplně romantický pohled. Bílé plachty jsou vidět na kilometry daleko. Jedním potrubím vede voda, druhým hnojivo, třetí černá hadice je elektrika.

Kréta: fotka rostliny
Rohovník v kopcích
Kréta: fotka rostliny
Kvetoucí rohovník

Pochoutka: svatojánský chléb a nějaké citrusy

Svatojánský chléb na stromě

Karob, rohovník, svatojánský chléb

Ještě pár zmínek o rohovníku. Evidentně se jedná (po olivovníku) o nejčastější krétský strom. Česky se mu někdy říká "svatojánský chléb", řecky keration, anglicky a arabsky Karob (carob), latinsky Ceratonia siliqua, chorvatsky rogač. Když jsem jej ale viděl prvně, absolutně jsem nechápal, co se z toho stromu dá jíst. Kvetoucí rohovník neskutečně odporně páchne.

Teprve později jsem zjistil, že se ze stromu mohou jíst uschlé zralé lusky bez semínek. Lusky chutnají trochu jako čokoláda nebo jako chleba s medem. Je to sladké, zvláštně sladce to voní a musím se přiznat, že mi to děsně chutná, ačkoli lusk na pohled vypadá nevábně. Semínka rohovníku, která se nejí, mají všechna přesně stejnou hmotnost 1 karát (přibližně 200 mg, název příbuzný se slovem carob), a proto se v minulosti používala jako závaží v mincovnictví a šperkovnictví.

U nás se rohovník nebo karobová mouka dá koupit pouze v prodejnách zdravé výživy, akorát v Bille mají karobovou pomazánku (v regálu blízko medu), která mi docela chutná.

Další častý řecký keř je řečík lentiskový. Příbuzný pistácii, kvete nenápadně červeně v květnu. Pryskyřice z tohoto keře se v minulosti používala jako mastix. Řečíkem jsou porostlé mnohé kopce a kromě karobu je to snad jediná opravdu hojně se vyskytující dřevina. Něco mezi bylinou a dřevinou jsou skočce (ricinus), které ve větším věku dřevnatí, a fíkovníky (přesněji smokvoně). Oba tyto druhy rostou planě. Méně častý je planý marhaník granátový (granátové jablko). V alejích jsou často vysazovány eukalypty, původem odněkud z Austrálie.

Kréta: osel
Oslíček v Psichru

Kréta: ovce
Ovečky v Zakrosu

Zvířátka

Nic moc. Divokého nic, domestikovaného moc. Ovce, kozy, ale jenom v horách, tedy přesněji řečeno nikoli u moře (v Meserské nížině jsme viděli stáda ovcí). Ve městech polehávají pohublé kočičky a toulaví psi. Kočky vypadají egyptsky (akorát tu nejsou posvátné). Občas je qidění osel, ale v pobřežních turistických oblastech fakt ne.

Na toulavé psy si dejte pozor zejména při procházení příměstských rumišť. Já vím, normální lidi do rumišť nechodí, ale třeba pro mě to byly jedny z nejlepších krétských zážitků, hledal jsem víno. Místo vína jsem našel pelech několika toulavých psů. Cenili zuby a fakt jsem se bál.

Další fotky zvířat mám na samostatné stránce.

Endemitem ostrova Kréta jsou původní horské kozy Kri-kri se speciálním červeno-hnědým zabarvením. Žijí pouze v národním parku Samaria, na ostrově Svatého Theodora a na Ostrově boha Dia (to je ten velký ostrov naproti Heraklionu). Kri-kri je součástí spousty vyobrazení, symbolů a prodejních suvenýrů, běžně ale potkáte spíše normální kozu.

Kréta: kopulující psi
Krétská pouliční psí směska


Také obyvatel Kréty (foto Plaváček)

Nejkrásnější jsou samozřejmě kočičky.

Kréta > Příroda

Komentáře k této stránce - příroda Kréty na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Řecká jídla

Taverny, ovoce, řecká jídla, exotika

Restaurace, taverny - Takzvaně řecká jídla - Jídlo s sebou - Ceny v tavernách - Alkohol - Ovoce a zelenina - Cukroví

Poznámka: tento text vzniká postupně od roku 2003 do 2014. Některé ceny nemusejí platit.

Restaurace, taverny

V krétských restauracích se dá jíst docela dobře. Máte-li štěstí, večeři pořídíte za 12 euro i s vínem (je to trochu dražší než třeba na Rhodosu), přičemž to jsou ceny konce sezóny. Číšníci vám u té večeře budou tvrdit, že je typická řecká kuchyně, ale to budou kecat.

Kréta: jídelní lístek
Hodně restaurací má typický evropský jídelníček

Kréta: vchod do taverny
Nejlepší taverna, kterou na Krétě znám - Mythos, Chersonissos


10 % sleva pro Čechy na jídlo i pití. Mluvíme česky

Typická řecká kuchyně je totiž něco hodně divného. Byli jsme v jedné opravdové taverně a jedli jsme tam věci, které jsme nikde jinde ani neviděli, ani nečetli. Nebylo to špatné, ale evropskému žaludku svědčí spíše ty komerčnější věci z běžných turistických restaurací (jsou otestovány jinými turisty).

Když to zjednoduším, v Řecku se jí maso a zelenina. Kamarádka, která na Krétě studovala, mi popisovala zážitky ze školní jídelny, kdy běžně dostávala kusy masa, které by se u nás dělily mezi pět lidí, s kopcem zeleniny. Naše klasické přílohy jako hranolky, těstoviny nebo rýže  se připravují hlavně turistům, do řecké kuchyně v podstatě nepatří. Evropský chléb je tu neznámý (nahrazuje se pitou), brambory se moc nevaří.

Tavernu, do které se posadíte, vybírejte podle cen a podle množství lidí. Kde je hodně lidí, tam je dobře. Nenechte se přemluvit číšníkem. Na Krétě stojí číšníci před restaurací (většinou jde o venkovní otevřenou restauraci) a mohutně lákají kolemjdoucí. Kdybych to neznal, tak bych se nechal přemluvit velmi snadno (a pak buď platil moc, nebo jedl nekvalitně). Když už se necháte přemluvit, tak počkejte, než vám nabídnou slevu (fakt to dělají a dodrží to).

Některé zájezdy nebo pobyty se dají koupit už s večeřemi. Já bych do toho nešel. Jednak to může být dražší, ale hlavně ta cestovka může večeře objednat v nějaké hnusné taverně, takže si tu svou dobrou tavernu nebudete moci vybrat.

Teď vám možná přijde zvláštní, že říkám, že se dají restaurace a taverny vybírat. Na Krétě to ale opravdu jde, mluvím teď o turistických oblastech a centrech měst. Restaurace jsou tu rozprostřeny velmi hustě a jídlo v nich dostanete prakticky neustále od poledne do půlnoci.

Takzvaně řecká jídla

Kréta: prostřený stůl
Menu pro pět lidí se vejde do osmdesáti euro

Kréta: gyros
Ukázková porce gyrosu s hranolkami, pitou a tsatsiki


Tzatziki, čti caciki, též tsatsiki. Okurkový salát s česnekem a jogurtem, podávaný často k masu.

Gyros

Gyros je asi nejznámější řecké jídlo. Slovo gyros sice označuje původně to koření, které se dává na maso, ale dnes se pod pojmem gyros myslí i to jídlo -- kořeněné maso opékané na rožni. Na Krétě (a myslím, že v celém Řecku) se gyros dělá v naprosté většině z vepřového masa, výjimečně ze skopového. (Když si dáte gyros někde u Arabů v Praze, tak dostanete drůbeží).

Jsou dva hlavní způsoby, jak se gyros podává:

  • s hranolkami a s omáčkou tsatsiki na talíři (a s oblohou)
  • nebo v arabském chlebu -- v pitě -- do ruky

V restauracích na Krétě dostanete gyros častěji na talíři s hranolkami, výjimečně také s kouskem pity. Podstatnou částí pokrmu je omáčka tsatsiki (tzatziki nebo jak se to píše, výslovnost [caciki]), což je jogurt se strouhanou okurkou a česnekem a s kořením. Je to velmi dobré. Kéž by se v Čechách podávalo tsatsiki namísto tatarky!

Porce Gyrosu stojí v běžných restauracích od osmi do patnácti euro. Uvidíte-li za sedm, máte štěstí. Gyros v pitě stojí čtyři až pět euro (v Praze 70). Ke gyrosu v pitě si vyžádejte plastovou vidličku, protože vyžírat kousky masa za chůze pusou je velmi ... jak to říct ... neevropské.

Správně se má maso s kořením gyros opékat ve velkém množství na velikém vertikálním rožni a odspodu odřezávat. Některé malé restaurace by ale tolik masa nezaplatily, a tak dělají gyros na pánvi. Je to mastnější a není to tak dobré.

Majitel pravé řecké taverny v Malii nám odmítl gyros udělat s odůvodněním, že gyros není typické řecké jídlo. Vyjádřil se o něm jako o "laciném masu pro turisty" a ještě nám nakreslil obrázek vepře a odkud že se to laciné maso odřezává. Má možná pravdu, ale gyros byste si na Krétě rozhodně neměli nechat ujít. On možná Gyros ani nepatří mezi původně řecká jídla, ale čert ví, je to jedno. Mají ho tu všude.

Suvlaki (souvlakia, souvlaki)

Suvlaki jsou grilované jehly se skopovým nebo jehněčím masem. Chuťově se může blížit gyrosu, podává se také s hranolkami nebo v pitě, často s tsatsiki. Suvlaki je prostě opékané skopové, akorát myslím, že se to koření spíše dobromyslí a saturajkou než gyrosovým kořením. 


Grilované jehly suvlaki.


Vařené maso s vývarem a citrónem

Skopové

Skopové či jehněčí maso je vůbec řeckou specialitou. Budete-li mít možnost, rozhodně něco z toho ochutnejte, i kdyby to mělo být dražší. Upřímně tvrdím, že jsem nikdy nikde nejedl lepší maso než v Sitii, byla to nějaká skopová kotleta či co.

Musaka (moussaka)

Musaka pro turisty je něco jako zapečená bramborová kaše s lilkem. Opravdová musaka jsou smažené lilky, občas smažené brambory a cukety, prokládané mletým masem (skopovým, hovězím), zalité bešamelem a zapečené. Typické řecké jídlo, dobré na hlad, ale nemůžu říct, že by mě nějak lákalo. Něco jako francouzské brambory se smetanovou omáčkou. Zase asi jak kde, kdyby do toho nedávali brambory, tak by mi to chutnalo. Podstatné v tom mají totiž být ty lilky.

Kalamari


Běžná porce rybího masa s mohutnou oblohou


Čerstvé chobotnice čekají na úpravu ve stylu kalamari.

Kalamari (též kalamarakia) je nějaké osmažené svinstvo z moře, asi chobotnice. Moc dobré. Kdo jezdíte do Chorvatska, tak to znáte. Smaží se v těstíčku z bílku, může být zajímavě kořeněné. Konkrétní úprava kalamár se v různých tavernách může lišit velmi podstatně.

Dost často můžete dostat také nějakou rybu v nejrůznějších úpravách, obvykle se spoustou zeleniny.

Kleftiko

Různé druhy masa (kuřecí, jehněčí) se zeleninou či brambory, vařené a pečené většinou v alobalu. Jiná verze jídla je prostě pečené kuřecí stehno.


Skopové s jakýmsi druhem musaky


Řekové jedí hodně masa. Včetně králičího (na stifado). Na fotce vidíte chudáčky králíčky.

 

Stifado

Dušené králičí nebo hovězí maso v červené omáčce na kyselo s cibulí.

Dolmades

Viné listy plněné čímsi jako rizotem, někdy se to podává s kyselou smetanou, někdy s tsatziki. Moc mi to chutná.


Dolmades


Tak zvaná "řecká kuchyně". Nahoře vidíte rajče = gemistu. Vlevo kaše z cizrny, úplně vpravo musaka.

Gemista

Čte se "jemista". Grilované rajče plněné kořeněnou rýží. Děsně dobrá věc.

Dakos


Dakos. Moc dobré (foto Jana Rosa)

Chléb s rajčaty a ovčím sýrem utopený v olivovém oleji. Taková svačinka.

Řecký salát - choriatiki

Pokud si třeba v Praze dáte Řecký salát, tak se to od skutečného řeckého salátu bude lišit ve čtyřech věcech. Sice se bude skládat z rajčat, okurek, paprik, salátu, červené cibule a oliv, ale řecký salát navíc

  • bývá z velmi čerstvé zeleniny,
  • bývá s čerstvým olivovým olejem (panenským) a s lépe naloženými olivami, což chutná tak nějak lépe,
  • bývá ho podstatně více
  • a ten sýr na něm (feta) je myslím většinou ovčí a v českých zemích jej asi nekoupíte.

Řekové říkají salátu choriatiki. Budete-li chtít, salát vám připraví bez oliv nebo bez cibule. Důležité je vyzkoušet polití olivovým olejem, který může chutnat hodně jinak, než čekáte.


Řecký salát choriatiki. Okurky, rajčata, cibule, paprika, olivy a hlavně ovčí sýr feta. Polévá se místním olivovým olejem.


Typickou přílohou jsou hranolky. Vzácnější a chutnější jsou domácí opékané brambory.

 

Luštěniny

Ve středomoří se obecně jí mnohem víc luštěnin než u nás. Čočku v Řecku vaří normálně po česku -- tedy hnusně, politou navíc olivovým olejem. Naopak cizrnu umějí vařit výborně, dost mi chutná. Smrdí podstatně méně, než když se ji snažím vařit doma. Cizrnu navíc Řekové používají na přípravu mírně zkvašené kaše, což je opravdu zajímavé jídlo. Ještě víc nám chutnala cizrna pražená, jsou to výborné a levné oříšky na zpříjemnění cestování.


Vařená cizrna se salátem


Pražená cizrna na různé způsoby v oříškárně v Miresu.

Koření

V Řecku se koření o hodně víc než u nás. Taky se hlavně koření jinak. Naši majoránku, kmín, pepř a papriku tu moc nepotkáte. Hlavní složkou řeckých kořenících směsí jsou hluchavkovité kytky z kopců, tedy hlavně saturajka, tymián a pěstovaná bazalka. Spousta česneku, sušená cibule (čerstvá cibule spíše jenom v salátu). Hodně používají sladká východní koření jako skořici, hřebíček, badyán a římský kmín (ten hlavně do cizrny). Ostrou chuť dodává klasicky chilli, ale máloco je opravdu ostré.


Skořice se v Řecku prodává ve velkých svazcích.


Balené koření se kromě sběru dá i koupit v sáčcích pro turisty.

Italský vliv

Při příchodu do restaurace ihned automaticky dostanete předkrm (tzv. starters) ve formě kousků rozpečeného pečiva s česnekovým máslem. Protože se většinou nepočítá do účtu (někdy ano), bývá zvykem hradit předkrm v rámci spropitného.

Téměř v každé restauraci mají pec na pizzu a vaří špagety. Kvalitu italských jídel nemůžu posoudit (byv v Řecku jsem si je nedával), ale vypadaly slušně. Špagety v řecku doporučuju ochutnat spíš na Korfu, tam je do Itálie blíže.

Nakonec šnaps

Poté, co dojíte hlavní jídlo, vám číšník automaticky přinese malou štamprdli tvrdého alkoholu. Většinou to bývá rakie, ale může to být i ouzu (uzo, ounzo). Výjimečně k rakii můžete dostat zmrzlinu nebo melounový pohár. Pokud alkoholu neholdujete, většinou není problém odmítnout.

Jídlo s sebou


Logo největší sítě malých obchodů Ariadne

Počítejte s tím, že na Krétě je všechno asi tak dvakrát dražší než u nás, zvláště v turistických oblastech. A třeba severní pobřeží je jedna velká turistická oblast. Sice se občas dají najít velké obchody, jako jsou u nás supermarkety, ve kterých je trochu laciněji, ale takových je málo (v neděli mají zavřeno). Navíc všechno, co se na Krétě jmenuje supermarket, by se u nás jmenovalo koloniál nebo hokynářství. Supermarket je prostě název pro obchod, kde se dá koupit skoro všechno.

  • Jestliže máte zájezd do apartmánu nebo studia (tedy do ubytování, ve kterém je kuchyňka), nějaký rozumný objem jídla si vezměte s sebou, podle svého rozpočtu. Rýži a kolínka, nějakou konzervu, pití v prášku a tak.
  • Jestliže jedete do hotelového pokoje, počítejte s tím, že tam si nebudete moci vařit. Doporučuji sušenky a jednoduché konzervy.

Ceny v tavernách

Where are you from? Pokud řeknete, že z Čech (ček), prohlásí číšník "achoj" nebo "tobry den" a zkusí vám nabídnout slevu. Ovšemže ne všude.

Klasickou večeři s vínem, předkrmem a hlavním jídlem lze na Krétě pořídit od desti do patnácti euro, v sezóně a v turistickém centru to stojí dvacet. Pokud se držíte při zemi, tak se vejdete do osmi, ale to nejde všude. Kdo naopak vyhledává speciality a na ceny moc nekouká, může za večeři utratit kolem dvaceti euro.


Jídelní lístek s cenami z Mataly. Na severu bývá trochu dráž.


Ve vnitrozemí, kde neumějí anglicky, vás nechají objednávku vyplnit přímo na jídelní lístek. Zaškrtnete si, co chcete.


Běžná cedule uvádějící podobu a cenu jídel. Na rychlou orientaci dobré.


Dobrou tavernu poznáte mimo jiné podle toho,že část nabídky uvádějí pouze v řečtině, čímž lákají i místní, nikoli jen turisty.

 

Říká se, že krétské taverny jsou o něco málo dražší než v Řecku na kontinentě nebo na jiných ostrovech. Asi na tom něco bude. Když ale vlezete do taverny v sezóně a na hlavní třídě nějakého letoviska (všude kolem spousta Angličanů a Němců, kteří šponují ceny), tak se nemůžete divit. Obecně je pravděpodobně v západokrétských letoviscích trochu víc draho než na východě. Naopak na jihu (Paleochora, Plakias, Ierapetra) je laciněji, tam se koncem sezóny vejdete do devíti eur s celou večeří.

Alkohol

Kréta má několik alkoholických specialit. Ač etanolu neholduji, nemůžu je přejít bez povšimnutí.

Rakie (nebo rakia) je hroznová pálenka. Chutná to trochu jak slivovice (ale tu jsem měl naposledy před osmi lety, takže můžu kecat) a jde o nejběžněji podávaný alkohol.

Kréta: ouzu
Ouzu podávané jako pozornost s melounem a zmrzlinou

Druhý častý tvrdý alkohol je ouzu nebo ouzo, čert ví, jak se to píše. Jde o anýzovou kořalku. Pozor na ni -- komu nechutná anýz, ten se z toho v pohodě poblije. Zajímavé na ouzu je, že je to samo o sobě čirá kapalina, která se před podáváním ředí vodou. Při tom ředění se vytvoří bílá emulze, je to hezké kouzlo, jak to zbělá.


Lepší fotku retsiny nemám.

Retsina je zvláštní krétský druh vína. Je to bílé víno smíchané s pryskyřicí (myslím, že cypřišovou). Údajně je dobré na trávení. Mně retsina zpočátku docela chutnala, ale fakt nechutná každému. Později jsme nedopitou láhev retsiny používali na částečnou desinfekci vodovodní vody. Znám příhodu, jak retsina vznikla. Za nenáviděné turecké okupace když Turci přišli rabovat víno, tak do něj Řekové dali smůlu, aby měli Turci smůlu. Turci jim to proto nesebrali, ale Řekové dostali žízeň, tak se do Retsiny pustili a zachutnalo jim to tak. Druhá příhoda říká něco jiného. Že prý se tou pryskyřicí vymazávaly sudy.

Metaxa je něco jako brandy, dochucená archivními druhy muškátových vín, směsí bylin a růžových okvětních lístků. Sám jsem to nepil, ale prý to za ochutnání stojí.


Běžný štít se značkou piva Mythos

Pivo se v Řecku pije méně než u nás. Nejčastější značkou je tu Mythos. Nic moc, mohu-li soudit.

Většina běžných vín je na Krétě velmi dobrá. Jsou to spíše vína suchá a jakostní, nikoli odrůdová jako u nás. Zdejší hrozny mají spoustu cukru, a tak si to mohou dovolit.

V restauracích vám budou nabízet tzv. House Wine, tedy domácí víno (z domova). Není to nic víc než obchodní trik, nalijí vám průměrnou břečku. Skutečné domácí víno máte šanci ochutnat pouze v případě, že vás nějaký Kréťan z vnitrozemí pozve domů. Pak je nabízené víno tak silné, že si je sami Řekové ředí vodou (zpravidla z nějakého svatého pramene).

Ovoce a zelenina

Kréta: granátová jablka
Dozrávající hrozny

Kréta: fotka
Granátová jablka jsou na Krétě plevel

Kréta: pomerančovník
Zrající pomeranče v zahradách Fodele


Obchod s rybami v Miresu.

Myslel jsem si, že na Krétě bude spousta malých nebo pouličních prodavačů zeleniny a ovoce. Ale je jich tam méně než u nás. Ve vnitrozemí je jich málo a na severním pobřeží nejsou žádní. Je to myslím výsledek evropské zemědělské politiky (nesmyslně vysoké výkupní ceny, dotace na vývoz). V turistických oblastech (a v těch se pravděpodobně budete pohybovat, pokud nejste zazobanci) prakticky není možné koupit zeleninu nebo ovoce jinde než v běžných obchodech (nazývaných Supermarkety), jenomže to, co koupíte, bude ještě hnusnější, než z českých sámošek.

Trochu lepší je to ve vnitrozemí, kde se dají objevit normální obchody. Občas prodávají prapodivnou zeleninu a zvláštní plody. Něco z toho jsem zkusil koupit, ale obvykle nevím, jak to jíst a upravovat.


Artyčoky


Jakési lusky, snad druh fazolí.


Stamnagath, prapodivná zelenina.


Despola, pracovně jsem toto výborné ovoce nazýval mišpule

Nějaké ovoce se dá na podzim sehnat normálně v terénu. Zejména hroznové víno (to i v létě), fíky, pomeranče (na jaře), citróny (na podzim). Občas na to musíte ale mít trochu českou povahu, protože třeba pomerančovníky rostou většinou na pozemku, který vypadá jako něčí (neoplocená) zahrada. Fascinující jsou granátová jablka, která mnohde rostou jako plevel. Ale zase nejsou nic moc. Fíky jsou taky skoro všude, ale nejsou většinou zralé (dozrávají v zimě). Na druhou stranu je trhání dozrávajících fíků pro středoevropana docela zážitek.


Pochoutka: svatojánský chléb a nějaké citrusy

Až se dostanu na Krétu příště na podzim, zkusím si v kopcích natrhat svatojánský chléb -- lusky rohovníku. Koupil jsem si je letos v Tunisku a moc mi chutnají. Letos na jaře, jak byla mírná zima, ještě visely lusky loňské. Ale medově sladké byly už jenom některé.

Cukroví


Nahoře cukroví na váhu, dole dorty

Jak je na jihu teplo, musí každá sladkost plavat v cukru nebo v medu, aby se nezkazila. V Řecku jsme narazili na hodně menších cukráren, ve kterých prodávali zvláštní cukroví a pečivo na váhu. Později jsem zjistil, že to je balkava, podobná té, co je k dostání po celém Balkánu. Je to stejně dobré, jak to vypadá. Dámám doporučuju vyčlenit si položku v rozpočtu, protože zdejší cukroví je dost drahé (asi 400 Kč za kilo) a návykové. To, co je vidět na fotkách, plave v cukru. Nezapomeňte, že Krétě se dost dlouho říkalo Kandia, z čehož myslím pochází slovo "kandované". Baklavu jsem později sehnal například v Sofii, ale tak dobré to nebylo.


Listové těsto plněné ořechovou náplní.


Zámotky ze slaboučkých růžových nudlí.


Balené bonbony se kupují na váhu stejně jako třeba v Bulharsku

 

Kréta > Jídlo

Další moje stránky o jídle v různých zemích: turecká jídla, jídla v Portugalsku, bulharská jídla, tuniská kuchyně, jídlo v Gruzii, jídla na Madeiře, Marocké jídlo, jídla na Kanárských ostrovech 

Komentáře k této stránce - Jídlo na Krétě na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Jazyky a písmo

Jak se domluvit v Řecku a na Krétě

Na Krétě je úřední jazyk je řečtina a píše se alfabetou, ostatně jako v celém Řecku. Domluvíte se anglicky.

Jazyky - Základní fráze řečtiny - Písmo - Jak se chovat česky

Jazyky v Řecku

Řekové hovoří řecky, tedy novořecky, ale každý Řek, který dělá trochu do turistického ruchu, umí anglicky. Jak je to s němčinou, moc nevím, každopádně dost lidí se německy v pohodě domluví. Prý na západě v okolí Chanie je to lepší. Ve Stalidě ani na jihu jsem němčinu od číšníků třeba neslyšel (je fakt, že nejsem Němec), ale evidentně německy umějí také.

Jinak řečeno na severním pobřeží Kréty se mluví anglicky stejně hodně jako v Anglii, (akorát srozumitelněji, protože Angličané v Anglii žbrblají moc rychle). Angličtina vám na Krétě bude stačit základní. Složitějšími větami jsme Řeky přiváděli spíše do rozpaků. Pro mě osobně to znamenalo zapomenout všechny mé oblíbené předpřítomné časy a podmiňovací způsoby.

Němčina se také dost hodí. Kromě obsluhy v některých restauracích si zajímavě popovídáte s Němci, s turisty. Němci mají podobnou náturu jako Češi a často velmi chytře poradí nějaký výlet, který odpovídá i českému vkusu.

Základní fráze řečtiny

Všechny Řeky potěšíte, pokud se budete pokoušet žbrblat po jejich. Je to docela zábava, tak proč ne.

česky řecky (foneticky)
ano ne
ne óchi
děkuju efchersto, eucharistó
prosím parakaló
kde
vlevo aristera
vpravo déksia

Kréta: nápis na knihkupectví
Επιλογες, čti epiloges, znamená myslím knihkupectví

Kréta: řecký nápis na lékárně
φαρμακειο aneb farmakeio čili lékárna

To je takový základ. Kontrolní otázka: co řekne řecký řidič autobusu poté, co za jízdy zvedne telefon? Odpověď: NE!

Ano a ne (ne, óchi) si můžete pamatovat trochu sexisticky. Když u nás se partnerovi něco nelíbí, tak říká ne, když líbí, tak říká óchi. A u Řeků je to přesně opačně.

Děkuji, tedy [efcharsto], se dá pamatovat podle eucharistie. Prostě poděkování. Ovšem slova jako parakalo (prosím), aristera (vlevo) a déksia (vpravo) nevím, jak si zapamatovat.

Když si představíte ztraceného medvídka Pů, tak potřebujete vědět, kudy kam (pů). Třeba "Kudy do Knóssosu?" se řekne "Pů knósos".

Pozdravy

česky řecky (foneticky)
dobrý den kaliméra
dobrý večer kalispéra
dobrou noc kalinýchta
dobrou chuť jamas, kali órexi

Stačí čeština nebo evropština

Spousta evropských slov pochází z řečtiny, takže je legrace. Řekové normálně rozumějí slovům jako je museum, taverna, restaurace, salát, víno (vajn), pepř, rýže, salám, kilo, litro, telefon, polis (město), centrum (když to řeknete kendrum), auto, taxi, motocykl, skůtr a tak podobně.

Ale občas to mají pomotané:

když chcete ... nutno říct ...
mýdlo šampon
džus limonáda
pohled karta
banka trapéza
účet logaritmus

Řecká abeceda

Alfabeta -- řecké písmo -- je velká a malá. Majuskule a minuskule. Důležité věci jsou psané velkou alfabetou, stačí naučit se velkou, je pro nás snazší. Já jako matfyzák jsem si pohodlně četl i malou, ale občas je to psycho.

název písmene Majuskule minuskule čtení a poznámky
Alfa Α α jako české A
Beta Β β V, tedy nikoli B
Gama Γ γ G, GH
Delta Δ δ D. Malá varianta se plete se sigmou σ (vypadá podobně)
Epsílon Ε ε jedna varianta E
Dzéta Ζ ζ čtu to jako Z
Éta Η η častá varianta hlásky I. Podobnost s latinským H není náhodná (srovnejte s H ve francouzštině). V minuskuli se čte těžko (mám chybnou tendenci číst to jako N).
Theta Θ θ jako anglické th v the
Jota Ι ι jako I
Kappa Κ κ K, výjimečně (před e a i) jako Ť
Lambda Λ λ L, neplést s velkou deltou Δ
Μ μ M
Ν ν N, dělá problémy v malém písmu, opravdu to není V
Ξ ξ X, to je xí, tedy ks. Velmi řídké písmenko, např. ve slově Taxi. Neplést se Dzétou.
Omíkron Ο ο častější varianta pro O (druhá varianta o je omega Ω)
Π π P, znáte z matiky
Ρ ρ R, neplést s P
Sigma Σ σ, ς S. Existuje také malá koncová sigma, vypadá jako c s ocáskem. Sigma je velmi časté řecké písmenko.
Tau Τ τ T
Ypsilon Υ υ čtou to spíše jako I (tedy Y), někdy U, v minuskuli si to pletu s Ný
Φ φ F
Chí Χ χ jako české CH
Psí Ψ ψ neviděl jsem to použít
Omega Ω ω řidší varianta pro O

Řečtina obsahuje v písmu mnoho dvojic písmen, které mohou zcela změnit čtení písmenek, podobně jako je to například u našeho ch. Obzvlášť zatížená je řečtina na dvouhlásky ve vokálech. V řeči jsem po sluchu napočítal asi dvanáct různých vokálů (samohlásek). Naopak například pro vyjádření jednoho fonému í má řečtina tři písmenka η, ι a υ, které se liší asi tak málo, jako naše měkké a tvrdé i ý.

skupina písmen čtení
μπ b, případně mb uprostřed slova
γγ ng, případně nď (následuje -li i nebo e)
γκ ng, nď nebo na začkátku slova g
ντ nd uprostřed slova, d na začátku
τζ dz
τσ jako naše c
αι e
ει i
οι i
υι i
αυ av nebo af, podle znělosti následující souhlásky
ευ ev nebo ef, podle znělosti následující souhlásky
ου u
αϊ ai
εϊ ei
οϊ oi


Fotka řecké klávesnice pro spravení nálady


Reklama na banku. Pankretia syneriristiki trapeza. Celokrétská družstevní banka. Pravděpodobný překlad.

Alfabeta v praxi

Jídelní lístky, směrové ukazatele, mapy a vůbec všechno, co turista potřebuje přečíst, je psáno buďto obojím -- alfabetou i latinkou -- nebo jenom latinkou. Ve vnitrozemí ve vesničkách ovšem latinku nepotkáte.

Kréta: prodejna zeleniny
Ariadni neznamená zeleninu, ale příklon k mytické Ariadně. Je to tady místní síť supermarketů.

Kréta: preatorium v Gortisu
Πραιτωριον, PRAETORIUM


Opilí Řekové se baví střílením do cedulí

Zajímavé je, že v eSPéZetkách na autech používají Řekové jenom ta písmenka, která jsou i v latince i v alfabetě.

Pozor, ne všechno, co vypadá jako alfabeta, alfabetou skutečně je. Občas je k vidění azbuka, například rozhodně častěji než třeba v Karlových Varech. Je to jak na Krétu přijíždějí zbohatlí Rusáci, tak jim Řekové podstrojujou a píšou reklamy rusky.

Přepis názvů míst do latinky

Pokud se jména přepisují do latinky, není to jednoznačné. Zejména jména měst jsou v příručkách různě zkomolená, obzvlášť, pokud to ještě jde přes angličtinu. Obzvlášť jde o jména obsahující Χ, Ψ, Η, Υ, Θ a Β. Třeba Chí se často komolí a přepisuje jako X a  pak zpět jako X, prostě trochu zmatek.

Na všech ukazatelích u silnic, nebo teda na většině, máte zápis jména města v alfabetě i v latince. Akorát že ten přepis do latinky se může ukazatel od ukazatele trochu lišit (každý Řek chápe latinku jinak). Takže celou dobu jedete po ukazatelích na nějaké místo a pak najednou už to ukazuje úplně jinam a odbočku přejedete. Normální věc zejména na dálnici kolem Heraklionu.

Kréta: úzká ulička
Sprejeři píšou alfabetou

Kréta: cedule latinkou a alfabetou
Klasická dvojjazyčná silniční cedule. Oropedo Lasithiu, planina Lasithi.

Jak se chovat česky

Spadlo ze mě břímě, když jsem si uvědomil, že jak neumím řecky, vlastně nelze rozhodnout, jakým jazykem mluvit na Řeky. Do té doby jsem se snažil mluvit anglicky, případně (pokud jsem Řeka ohodnotil jako nevzdělaného) jsem mluvil přiblblou kombinací němčiny a latiny nebo jsem vydával skřeky a němá gesta. Pak mi ale došlo, že to nemá cenu. A najednou mi všichni začali rozumět mnohem lépe. Proč? Začal jsem mluvit normálně česky. A usmívat se.

"Takže dobrý den. To je moc drahý, díky, nechci. Chci si koupit tuhle mapu. Tuhle. Naschledanou, děkuju."

  • Samozřejmě mi nerozuměli ani slovo. Jak jsem se ale mluvil přirozeně, mělo to efekt. Rozuměli mým gestům a chápali, co chci. Beztak lidi z hodně procent komunikují neverbálně.
  • Druhý pozitivní faktor takové mluvy je ten, že Řekové můžou přemýšlet, odkud vlastně jste, a poslouchat neobvyklou řeč.
  • Za třetí to, co jsem chtěl sdělit, chápala aspoň kamarádka Kačenka, co se mnou po Krétě jezdila. Kdybych to lámal řeckou angličtinou, tak nechápe ani ona.
  • Za čtvrté takhle dost často potkáte Čechy a můžete si popovídat. V Řecku také působí překvapivé množství lidí, kteří češtinu ovládají (studovali v Praze nebo v Československu vyrůstali). Ti si povídají extrémně rádi a je to nejzajímavější.
Kréta > Jazyky a písma

Komentáře k této stránce - řečtina a alfabeta na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Historie Kréty

koncentrované dějiny půlky světa

Tuto historii píšu zpaměti, proto mě prosím neberte zcela za slovo.

Minojská doba - Římské období - Byzanc - Arabský vpád - Benátčané - Turci na Krétě - Moderní řecké dějiny

Minojská doba

Kréta se nejvíce proslavila Minojskou civilizací. Bez mínojských věcí by šlo o obyčejný řecký ostrov.


Akrobati na minojské fresce skáčou přes býka

  • Vrchol minojské civilizace je mezi roky 1700 - 1450 př.n.l. Tomu se říká vrcholná palácová doba.
  • Předtím byla ještě starší palácová doba, to bylo 2000 - 1700 př.n.l.
  • Po roce 1450 byla ještě pozdní doba palácová, asi až do roku 1100. Tou dobou už ale válčili s Mykénami, ke konci už jenom mleli z podstaty a dostali se pod vliv Mykén z Řecké pevniny.

Lepší bude znázornit to tabulkou se souvislostmi

Letopočet Jméno krétské epochy Dění na Krétě Dění ve světě
2000-1700 př.n.l. Starší palácová doba Základy paláců Knossos, Zakros, Malia a Festos.
Fantastická keramika. Kamenná pečetidla, z Egypta převzaty náznaky písma.
V Egyptě je Střední říše, velké pyramidy už dávno stojí.
Končí doba měděná a kamenná, pomalu začíná bronz.
Po celé Evropě ještě běhají vlci a bezejmnenné národy stavějí Stonehenge.
kolem r. 1700   veliké zemětřesení, paláce zbořeny  
1700 - 1450 př.n.l. Mladší palácová doba Vrchol minojské epochy.
Veliké paláce znovu postaveny.
Divadlo, býčí zápasy, splachovací záchody, kanalizace, dekorativní keramika, fresky.
Žádné války.
V Egyptě je Mladší říše.
Židovské kmeny přicházejí do Palestiny.
V Krušných horách se asi začíná těžit cín.
doba bronzová
V Chetitii (Malá Asie) začíná železo.
kolem r. 1450   veliká krétská katastrofa způsobená pravděpodobně výbuchem nedaleké sopky Théry a invazí Mykéňanů. Všechno zničeno.  
1450 - 1100 př.n.l. Pozdní palácová doba Vládnou Mykéňané, což už jsou zcela jistě Řekové.
Paláce obnoveny, nové paláce Tilissos, Agia Triada.
Rozvoj zámořského obchodu.
V Čechách Knovízská kultura (kousek od Slaného)
Koncem tohoto období byla Trojská válka. Možná souvislost s tzv. Mořskými národy, kteří zničili Chetitskou říši.
po r. 1100 př.n.l. starověká doba temna úpadek kultury, pronikání řeckých Dórů.
Homér, který touto dobou básnil Illias, mluví o Krétě jako o ostrově s devadesáti městy a mnoha jazyky.
úpadek kultury takřka po celém starověkém světě
od r. 500 př.n.l. klasická řecká doba Kréta je v klasickém Řecku nevýznamná, Knóssos soupeří o moc s Gortysem. Řecko-perské války.
Klasická řecká kultura, filosofie, drama atd.
V Čechách Keltové.
kolem r. 300 př.n.l Ptolemaiovci Kréta poprvé ovládána odjinud (z Egypta řeckými vládci) Ptolemaiovci jsou egyptskými  nástupci Alexandra Velikého.

Tabulka vám má ukázat na fakt, že samotná minojská kultura je velice dávná. Je mnohem starší než klasické řecko s Aristotelem a Alexandrem, je starší než trojská válka a Homér. V klasické řecké době ale Kréta hrála pouze roli bezvýznamné provincie.

Ještě chvíli o minojské době

Kréta: freska s delfíny
Detail fresky s tančícími delfíny

Ve vrcholném období minojské civilizace žily prý na ostrově Kréta 2 milióny obyvatel. Jenom pro přirovnání -- trvalých obyvatel je nyní na Krétě asi půl miliónu a v sezónně navíc půl miliónu turistů.

Minojské období je vůbec první evropskou kulturou. Od minojské se odvozuje kultura mykénská, od mykénské řecká, od řecké se odvozuje kultura římská. Význam není potřeba zdůrazňovat.

Z minojského období jsou známé tři druhy písma:

  • Nejstarší jakoby hieroglifické, převzaté patrně z Egypta. Jedinou památkou je Phaistoský disk částečně rozluštěný. Ten ale možná vůbec nepochází z Kréty.
  • První ryze krétské písmo je takzvané lineární písmo A, které dnes nikdo neumí přečíst, netuší se, jakým je jazykem.
  • Mladší lineární písmo B je rozluštěno -- je psáno řecky! Zdůrazňuji, že se jedná o období asi tisíc let například před Aristotelem.

Úpadek mínojské a mykénské civilizace, Dórové

Tohle případně přeskočte, je to nuda. Obecně se soudí, že mínojská civilizace zanikla pod náporem kultury mykénské, která mocensky přicházela z pevninského Řecka, zejm. z Mykén. Osobně o tom nejsem moc přesvědčený, spíš se mi líbí teorie o zániku civilizace výbuchem ostrova Théry a následným zničením měst přílivovou vlnou a zničením zemědělství jedovatým popelem. Ať je to jakkoli, je jisté, že v průběhu čtrnáctého století př.n.l. se kulturní těžiště posouvá do pevninského Řecka. Pak ta kultura mínojsko-mykénská ve vrcholné době bronzové dále vzkvétá, jejími nositeli jsou Achájové. Ale přibližně po roce 1210, kdy se pravděpodobně trójskou válkou ukončilo dlouhé období zmatků (srovnej např. útoky tzv. mořských národů na Egypt, vyvrácení Chetitské říše), to jde s Achájci z kopce. Zapomněli lineární písmo beta a jediné, co jim z tohoto období zůstalo, byly o pár století později básničky nějakého Homéra. Obvykle se tato katastrofa -- zánik předklasické civilizace -- dává do souvislostí s vpádem Dórů a s nástupem používání železa, jenomže oboje přišlo asi o sto let později a bylo to pozvolné.

Dórové byli sice blízkými příbuznými Achájů (soudě podle jazyka), v praxi měli ale podstatně zaostalejší kulturu a společenské návyky. Oproti Achájům měli ještě kmenové zřízení. Dórové na Krétě brzo převládli. Od desátého století do doby římské na Krétě sídlili a do záležitostí velkého světa nijak podstatně nezasahovali (události jako např. velká kolonizace, řecko-perské války, makedonská invaze apod. šly zcela mimo jejich zájem).

Římské období

Kréta: rozvaliny města Gortis
Desítky staveb někdejšího římského Gortisu

Římané dobyli Krétu v roce 67 př.n.l., což jen tak pro orientaci zhruba spadá do doby G. I. Caesara -- tenkrát se Řím docela rozpínal po celém středomoří, Kréta přišla na řadu jaksi bokem. Podstatou římské vojenské akce byl Knóssos a jeho definitivní srovnání se zemí. Velice se to líbilo občanům města Gortys, které s Knóssem soupeřilo o hlavní vliv. Nejdůležitějším římským městem byl pak v římském období právě s Římem loajální Gortis. Gortis byl hlavním městem provincie, do které spadala i Libie. V Gortisu, ač spadal pod Řím, se mluvilo jazykem římských elit -- řečtinou.

Byzanc


Kréta je poseta prastarými kostelíky

Po rozdělení Římské říše se Kréta stala koncem čtvrtého století součástí Východořímské říše, tedy říše Byzantské. Byzantská říše pro nás dnes zní trochu orientálně, ale vyznačuje se dvěma důležitými charakteristikami:

  • je to říše křesťanská
  • je to říše převážně řecká

Byzantinci vládli na Krétě s přestávkou arabského vpádu až do roku 1212, kdy ostrov po čtvrté křížové výpravě podstoupili Benátčanům.

V počátku byzantského období hrál hlavní roli stále jihokrétský Gortys (dochovaný kostel z té doby).

Arabský vpád

Kréta: mešita, Rethimnon
Arabská mešita v srdci města Rethymon

V roce 824 na ostrov vpadli Arabové a ovládli ostrov až do roku 961. Prý všechna města zničili. Pokud si chcete udělat představu, kdy to asi tak bylo, tak si představte Velkomoravskou říši, její úpadek a první Přemyslovce. Do tohoto období patří plná arabská dominance na mořích a velké arabské vítězství nad byzantským loďstvem u ostrova Chios.

Po Arabech zůstalo silně opevněné obchodní středisko Kandak (Chandac, Candak), což prý znamená příkop. Tehdy šlo o největší středomořské tržiště s otroky. Jméno Kandak se používalo dlouho, ale dnes se to místo jmenuje Heraklion a je hlavním městem Kréty. Vizte podrobnější historii Heraklionu.

Proč se nejvíc obchodovalo s otroky ve Středomoří? Islám se staví velmi odmítavě proti otroctví. Prakticky nepřipouští, aby se nějaký Arab nebo obecně Muslim vůbec stal otrokem. To v období raného středověku v arabských zemích zásadně snížilo nabídku volných otroků, která se musela omezit na nevěřící (z pohledu Islámu). Tím pádem se zvýšila cena otroků, takže obchodníci dovážející otroky z Ruska, střední Evropy a z Guiney měli obrovskou motivaci do takového obchodu jít. (Za významného dodavatele slovanských otroků se například uvádějí oba čeští Boleslavové.) Islámské země se tak paradoxně staly hlavními příjemci otroků a to až do osmnáctého století.

Druhá vláda Byzance

Arabské období na Krétě se skončilo, když Byzantinci dobyli Krétu zpět v době oslabení Abbásovského chalifátu.

Benátčané

Jak Byzantská říše slábla pod útoky Turků či Křižáků a jak vyhnívala zevnitř, ztrácela schopnost udržet si provincie. Proto Byzantinci Krétu raději prodali Benátské republice za symbolický poplatek (roku 1212). Benátská republika ovládala obchod ve východním středomoří, mimo jiné bohatla na dopravě Křižáků.


Centra velkých měst jsou tvořena renesančními domy


Za Benátčanů vzkvétala malba ikon (k vidění v klášterech)

Kréta se Benátčanům hodila jako základna. Nechávali obyvatelstvo žít v pohodě, mluvit řecky a vyznávat křesťanství, takže je tato doba v řeckých dějinách hodnocena pozitivně. Za vlády Benátčanů se postavila spousta pevností (které později Turci ještě vylepšili) a zavlažovacích větrných mlýnů (které ovšem Turci nevylepšovali). Stejně jako jsou centra českých měst tvořena domy gotickými a renesančními, stará krétská města jsou plná domů benátských (tedy renesančních). Některé kostely jsou přestavěny na mešity (a pak zase nazpátek, ale minarety zůstaly).

Benátské období je velmi dlouhé, ač se to při pohledu na čísla nezdá (1212 - 1645). V českých dějinách je to obrovské období od Zlaté buly sicilské přes vrcholné Přemyslovce, všechny Lucemburky a Jagelonce až téměř do konce třicetileté války. Po pádu Cařihradu (nyní Istanbul) do tureckých rukou v druhé polovině 15. století se Kréta stala útočištěm uprchlých malířů ikon (opravdoví učenci zdrhali až do Itálie a posilovali tam vrcholnou renesanci).

Turci na Krétě


Pevnost v Kandaku (Heraklion) odolávala Turkům 22 let

Od svého dobytí Kréty v roce 1645 byli Turci na Krétě obyvatelstvem nenáviděni. Tedy aspoň se to říká. Přinesli s sebou Islám a osmanské zvyky, možná i turečtinu, nevím. Každopádně po celou dobu měli problém podrobit si horské oblasti ostrova (ty hory jsou opravdu veliké a složité). Půlka vesnic má svůj příběh o tom, kam se schovávali proti Turkům do jeskyní (nebo proti Němcům za války? nebo proti komunistům po válce?).

V devatenáctém století vzniklo na pevnině Řecké království. Oficiálně se o tom mluví jako o národně osvobozeneckém hnutí, ale já si spíše myslím, že šlo o snahu Anglie a Francie oslabit Turecko jeho štěpením. Podobně si mocnosti vynutily autonomii Kréty v rámci turecké Osmanské říše. Nakonec se Kréta po nějaké malé válce v roce 1900 osamostatnila a brzo se připojila k Řecku, myslím že v roce 1913.

Moderní řecké dějiny

U nás se málo ví, že v roce 1922 byla Řecko-Turecká válka. Řekové zpočátku vyhrávali, ale pak prohráli. Ale od té doby jsou na sebe naštvaní, vizte např. Kypr. Ve dvacátých letech muselo Krétu opustit 25 tisíc Turků. Ach ty odsuny, prokletí Evropy!

Kréta: památník
Památníky padlým

Druhá světová válka se na Krétě také hodně vzpomíná. Němci udělali myslím v roce 1941 útok na Řecko (když to Italové nezvládali), Řekové prohráli a stáhli se na Krétu. Němci se na Krétě v r. 1941 vysadili z letadel a ostrov prakticky obsadili parašutisty. Hodně se bojovalo o letiště, spojenci hrubě podcenili jejich strategický význam. Co do úspěšnosti akce jde možná o nejlepší výsadkovou akci v dějinách. Potom se Němci vyloďovali tuším někde u Chanie a obě strany tam měly dost silné ztráty. Je to taková smutná kapitolka. V roce 1944 dobyli spojenci Krétu zpět.

Nejmodernější dějiny už Kréta sdílí s celým Řeckem. Vyhrabali se z diktatury a ačkoli mají třetí nejsilnější komunistickou stranu (po Rusku a Česku), užívají si vesele demokracie. Teď jsou i v Evropské Unii a přijali euro (euro jako platidlo nahradilo v roce 2003 drachmu). Zajímavé je, že při tom přijímání eura Řekové falšovali výkazy, aby splnili Maastrichtská kritéria pro fiskální schodek. Prasklo to na ně ale až po třech letech, takže jako nic. Tato příhoda dostatečně vystihuje současnou řeckou náturu. Řecko je z Evropské unie největším příjemcem dotací přepočtených na osobu (asi dvacetkrát víc než Česko), a to včetně nově přistoupivších zemí. Někdo si to holt umí zařídit. Dotace se poskytují zejména na lisování oleje, aby ho mohli draho vyvážet, a na stavění čtyřproudových silnic skrz hory odnikud nikam.

Kréta > Historie

Komentáře k této stránce - historie Kréty na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Krétská mytologie a příběhy

Zeus a jeho dětství - Neúspěšný Schliemann - Mínos, Mínotaurus, Labyrint - Daidalos a Ikaros - Archeolog Evans - Theseus, Ariadna, Aegeus - Rozluštění lineárního písma β

S Krétou se pojí základy nejstarších evropských příběhů. Ne náhodou se Diem unesená foenická princezna jmenovala Európa. Archeologové v devatenáctém století s překvapením zjišťovali, že historické příběhy, které byly považovány pouze za pohádky, mají reálné jádro.

Zeus a jeho dětství

Na Krétě se narodil Zeus. Protože věštba tvrdila, že svrhne svého otce, nějakého titána (což se později stalo), mladý Zeus se ukrýval. Narodil se v jedné jeskyni (v pohoří Ida) a dětství prožil v jiné krétské jeskyni (poblíž planiny Lashiti).

Když už byl Zeus velký, zalíbila se mu v Palestině krásná Európa. Zeus se proměnil v býka a unesl ji na Krétu. Tady spolu měli tři syny, jmenovali se Mínóos, Rhadamanthis a Sarpedon. Ti měli pak na Krétě vládnout. Sarpedon se ale proti Mínóovi vzbouřil a prohrál, takže pak vládli jenom první dva. Sídlili v Knóssu.

Všichni mínojští králové se jmenovali Mínós. Možná to bylo jméno, možná titul (podobně jako Karel = král nebo Caesar = císař).

Neúspěšný Schliemann

Mínojská Kréta, to je hlavně Knóssos. Když se amatérský archeolog Heinrich Schliemann pokusil pahorek v Knóssu odkoupit, odradila ho vysoká požadovaná cena. Prostě se s kupcem Minosem Kalokairinosem, který sám v roce 1878 začal provádět vykopávky, nedohodl na ceně. Přitom Schliemann měl peněž spoustu -- byl to velmi úspěšný obchodník, který dosáhl slávy objevením Tróje na území dnešního Turecka.

Tehdy se na celé Krétě nacházely pečetní otisky do keramiky ve tvaru větší mince. Byly ražené neznámým písmem. Heinrich Schliemann se domníval, že jde o souvislost s Mykénskou kulturou. Pravdu měl jenom částečně, keramické otisky byly starší. Jejich neznámé písmo dodnes nebylo rozluštěno. Označuje se jako lineární písmo A.

Schliemann nakonec pahorek u Knóssu musel přenechat jiným. Prvotní vykopávky přerušily politické nepokoje v tehdejším Turecku. Pahorek přitáhl pozornost na základě místních pověstí a podle nalezených artefaktů. A zcela správně, šlo totiž o mytický Labyrint. Čekal na Evanse.

Mínós, Minoutaurus, Labyrint

Král Mínos měl podle pověsti nepovedeného syna Minotaura. Byl to býk s lidskou hlavou. Nebo opačně? Jo, asi člověk s býčí hlavou. Čert ví. Mínotaurus požíral lidi, a tak jej Mínos nechal uvěznit v Labyrintu, který mu pro ten účel měl postavit stavitel Daidalos.

Kréta: vykopávky Labyrintu
Úzké uličky vykopaného labyrintu

Kréta: freska s delfíny
Detail fresky s tančícími delfíny

Slovo labyrint dnes chápeme jako synonymum bludiště, ale toto slovo má původ právě na Krétě. Labyrint totiž znamená původně "Dům dvojbřité sekery". Dvojbřitá sekera byla "labris". Pravděpodobně se jednalo o kultovní nástroj (těžko ale říci -- archeologové za kultovní nástroj považují všechno, co nechápou).

Dnes se za Labyrint -- dům dvojbřité sekery -- běžně považuje královský palác v Knóssu. Obsahuje takové množství složitých místností v několika patrech, že současníkům z mladší doby kamenné musel připadat divutvorně složitý. Podle vykopávek ovšem víme, že palác nebyl postaven najednou. Historická věrohodnost Daidala se tím poněkud oslabuje. To ale nevadí, nechme příběh pokračovat.

Daidalos a Ikaros

Daidalos tedy Labyrint postavil. Aby ale nevyzradil tajemství, král Mínos jej i s jeho synem Ikarem uvěznil. (Uvěznění byla v minulosti obvyklá ochrana duševního vlastnictví, někdy vylepšená zabitím nebo oslepením autora.)

Většinou ten příběh znáte. Daidalos se rozhodl z Kréty uprchnout pomocí křídel slepených z ptačího peří a vosku. Udělal druhý pár křídel pro syna Ikara a letěli na Sicílii (proč tak daleko???). Ikaros zkoušel, jak vysoko může vyletět, vosk se mu od slunce rozlepil a Ikaros se zabil. Daidalos přistál na Sicílii a měl tam nějaké další peripetie.

Dnes se ten příběh zdá triviální, ukazuje ale zajímavé souvislosti. Kromě morálního poučení (nelétat vysoko) je tam zajímavá ta Sicílie (asi nejbližší místo mimo mocenský vliv Kréty) a fakt, že Labyrint měl své tajemství.

Archeolog Evans

Sir Arthur Evans neudělal nic menšího, než že vykopal Labyrint a celý Knóssos. Ačkoli se Řek Minos Kalokairinos snažil provádět vykopávky ještě před Evansem, nepodařilo se mu to kvůli turecké vládě. Evans přijel na Krétu kvůli písmu myslím v roce 1894 a vykopávky v Knóssu začal v roce 1900, když Kréta nakrátko dosáhla samostatnosti. Evans nebyl naštěstí žádný archeologický diletant jako třeba Schliemann.

Pod lopatami Evansových kopáčů se začalo objevovat pohádkové město. Evans rychle poznal, že jde opravdu o Mínóův Labyrint. Mezi tunami sutě se objevovaly zachované zdi. Vykopané stavby začal Evans restaurovat a za pomoci betonu dostavovat. To dnes samozřejmě archeologové chápou jako barbarství. Ke cti Evanse nutno přiznat, že bez jeho zásahů by hodně staveb vykopaných prostě spadlo a že tenkrát ještě neexistovaly žádné konvence ohledně zacházení s památkami ani o devastujícím vlivu betonu.

Co začalo jako pohádka úspěšného archeologa, končilo ve třicátých letech dvacátého století poněkud trapně. Evans se na Knóssském pahorku doslova zabydlel, nepouštěl na naleziště nikoho jiného a vykopané písemné památky nepublikoval. Spousta hliněných destiček byla popsána neznámým písmem -- lineárním písmem beta. Evans tabulky tajil, doufaje že jejich písmo rozluští sám. Veřejnost tehdy měla k dispozici lineární písmo beta pouze v omezeném množství z jiných nalezišť a z toho nikdo písmo rozluštit nedokázal.

Tabulky s písmem beta tedy byly publikovány až po Evansově skonu v roce 1941. Právě včas pro britského architekta a leteckého radistu Ventrise, který si za druhé světové války studiem klikiháků krátil dlouhé lety.

Theseus, Ariadna, Aegeus

V mladší palácové době Kréta pravděpodobně zcela ovládala východní středomoří. Měla flotilu (později zničenou podle pověsti -- jaká to náhoda -- opět u Sicílie) a kontrolovala středomořský obchod. Pod moc Kréty spadaly též Mykény a Athény. V té době (řekněme 1550 př.n.l, teď ale hádám) byly Mykény nejvýznamnější řecké (tedy achajské) pevninské město, respektive hrad, Athény taková větší vesnice.

Mínotaurus vyžadoval lidské oběti. Vládce Athén měl povinnost každých devět let posílat Mínotaurovi sedm mladíků a sedm panen (různé prameny udávají jiná lichá čísla), aby je Mínotaurus sežral (tedy asi sežral). V Athénách to moc populární praxe nebyla, a tak se jednou mezi sedm vybraných přihlásil i athénský princ Theseus, syn Aegeův, aby to vyřešil nadobro.

Na Krétě se do Thesea zamilovala krétská princezna Ariadna (v západních zdrojích "Ariadne"). Dala Theseovi dlouhou cívku nití, aby v knóssosském Labyrintu nezabloudil a aby se mohl dostat ven. Některé prameny též zmiňují, že Theseus dostal od Ariadny kouzelný meč. Theseus skutečně Labyrintem prošel, Mínotaura zabil a pomocí Ariadniny nitě našel zpět cestu ven. Ovšem vzhledem k tomu, že zabití Mínotaura (syna krále) bylo v Knóssu pravděpodobně nepopulární, Theseus rychle zdrhal. Dostal se k moři a nalodil se i s Ariadnou a její sestrou Faidrou.

Cestou kolem ostrova Naksos Theseus mimochodem Ariadnu jaksi vysadil na břeh a oženil se s Faidrou. Prý to tak chtěl bůh Dionýsos.

Návrat Thesea domů

Když se Theseus šťastně vracel, měl plnou hlavu holek, a tak zapomněl vyměnit černé smuteční plachty za bílé hurá-plachty. Jeho otec Aegeus ze skály vyhlížel návrat syna a vida lodě vracet se s černými plachtami, pozbyl naděje a zabil se skokem ze skály do moře. Od té doby se východní řecké moře nazývá mořem Egejským podle Aegea. Totéž moře omývá i severní břehy Kréty, ačkoli jej místní také nazývají moře Krétské nebo Jižní Egejské.

Osobně chápu cyklus pověstí o Theseovi jako vzpomínku na události z konce mladší palácové doby, kdy měla napřed Kréta vliv na pevnině a potom se to s pronikáním dalších řeckých kmenů otočilo. Těžiště moci egejské oblasti se na dlouhá staletí přesunulo do Mykén (a později do Athén), odkud pochází jméno pro kulturu té doby -- kultura mykénská.

Rozluštění lineárního písma beta

Lineární písmo beta (v angličtině "linear B") tvoří podstatnou část mínojských písemných památek. V první polovině dvacátého století písmo a jeho jazyk dlouho odolávaly rozluštění. Archeologové a orientalisté si lámali hlavu, kudy na to. O řešení se pokusil i náš Bedřich Hrozný, rozluštitel písma chetitského, ale utržil si přitom pěknou ostudu. Nakonec se sice ukázala správnou předpověď, že se jedná o písmo jazyka indoevropského (a nikoli semitského, jako je třeba hebrejština nebo foeničtina), ale všichni byli mimo mísu. Mezi dochovanými památkami totiž chyběla jakákoliv bilingua - dvojjazyčný text.

Britský architekt Michael Ventris (nar. 1922) se za války pustil do studia fragmentů. Strávil nad tím obrovskou spoustu času a nakonec se mu někdy kolem roku 1950 podařilo písmo přečíst a dokázat, že jazykem textu je řečtina! Řečtina o tisíc let starší než Homér! Už v Mínojské době tedy na Krétě žili Řekové a zdá se, že to možná ani nebyli Achajci. Nutno připomenout, že se znaky lineárního písma B vůbec nepodobají později zavedené řecké alfabetě, která vznikla z písma fénického a až v osmém století (po temném období obohacené o vpád Dórů).

Lineární písmo alfa

Smůla je, že Ventris zemřel už v roce 1956, a tak se nemohl pustit do luštění lineárního písma alfa (anglicky "linear A"). Lineární písmo alfa je starší než beta, není znám jeho jazyk (třebas teorie existují) a umíme z něj přečíst pouze číslovky a slovo "celkem". Většina dochovaných textů všech lineárních písem jsou totiž obchodní a účetní záznamy. Mínojská Kréta, zdá se, byla zemí obchodníků.

Phaistoský disk

Kréta: přívěsek pro turisty
Replika Festoského disku s nerozluštěným písmem se dá koupit na ulici (více na Google)

Ještě starší než lineární písmo alfa je tzv. hieroglifické krétské písmo, patrně inspirované z Egypta, donedávna zcela nečitelné. Nejznámější památka hieroglifického písma je Disk z Festosu (Phaistos disk), dodnes přesvědčivě nerozluštěný. Byla objevena ve Festosu v roce 1908. Nejzajímavější přečtení pochází z výzkumů lingvisty Stevena Fishera. Podle něj je disk pocházející z roku 1600 př.n.l psán slabičným až hláskovým písmem a obsahuje prosbou o pomoc Řekům (Achájcům) bojujícím na ostrově Naxos proti původním obyvatelům Kárům. (Kárové byl neindoevropský národ obývající západ malé Asie, Řeky  vytlačený až po velké kolonizaci egejských ostrovů a maloasijského pobřeží v sedmém století př.n.l.) Tím by se vysvětlovaly i dohady některých badatelů, kteří vidí původ disku mimo Krétu, v Lykii nebo někde tam, prostě v Malé Asii. Také je zajímavé, že disk byl vyražen, nikoli napsán.

Kréta > Mytologie a příběhy

Komentáře k této stránce - mytologie Kréty na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Volný čas, zábava

Co na Krétě s volným časem

Dvě kréty - Koupání a moře - Hory - Atrakce a cíle pro turisty

Dvě Kréty

Celou dobu jsem měl pocit, že na Krétě existují dva světy.

  1. Svět turistických oblastí na severním pobřeží a kolem atrakcí.
  2. Drsný a kouzelný řecký svět krétského vnitrozemí.

Nenechte se zavřít to toho prvního světa, tak zní moje rada.

Koupání a moře

Kréta: Irča hází talíř
Létající talíř startuje

Kréta: pískový hrad
To není skutečný hrad, jen pískový

Kréta: písková piramida
Krétská pyramida

Kréta: pláž
Pohled na typickou severokrétskou pláž

Kréta: pláž
Severokrétské pláže se do moře svažují povlovně

Jestli se chcete válet u vody, tak Kréta je na to opravdu príma místo.

Moře je teplé (obzvláště koncem léta a na podzim) a docela dost slané (ne jako Balt). Na všechny pláže je (až na řídké výjimky) vstup zdarma.

Prakticky po celém severním pobřeží se táhnout perfektní pláže, které se do moře svažují postupně. Moře je mělké a dno písčité, pouze občas se objevují sranda-útesy. Na jihu jsou pláže řidší, moře se rychleji svažuje do hloubky, voda je znatelně čistší. Je to tam lepší na potápění. Po celém ostrově se občas objevují obzvláště hezké lokality na koupání, například Olous nebo pláž Matala.

Úplně nejlepší je ovšem vyrazit k moři do terénu, kde se dají najít ta nejlepší robinzonovská zákoutí. Zvláště to doporučuji v sezóně. Na vyhlášených plážích totiž může být někdy přeplněno. Slyšel jsem i o tom, že voda může být špinavá a plná odpadků (z vlastní zkušenosti nemohu potvrdit).

Pod vodou všude plavou ryby. Jediné, na co je třeba dávat pozor, jsou mořští ježci (nejsem si jistý, zda jde o skutečné jméno), vypadají jako černé chuchvalce. I pokud se nepotápíte a v plavání jste amatéři, určitě si pořiďte na plavání alespoň normální koupací brejličky -- vidíte pod vodu.

Na plážích se dají pronajmout lehátka. Lehátko stojí většinou dvě eura na den, v sezóně na západě i pět €. Proč je lehátko výhodné: plážový písek je velmi jemný a nepříjemný v oděvech. Řekové, kteří lehátka pronajímají, velmi dobře poznají Čechy -- podle toho, že si lehátko neobjednají a šetří eura.

Skoro na každé turistické pláži je sprcha se sladkou vodou (obvykle bezplatná). Zejména na severu v turistických oblastech.

Kromě povalování, plavání a potápění se na krétských plážích dají hrát různé hry nebo stavět z písku. Jak se písek prolije slanou vodou, drží dobře tvar.

Existují různé půjčovny loděk, vodních skútrů a podobných věcí. Ceny ovšem pro české socky nejsou příznivé.

Slyšel jsem pár varování

V některých letech bývají severní pláže špinavé. Prý jsou znečištěné chaluhami. Neověřeno.

Občas se stává, že na jižní pobřeží přinese vítr ze širého moře ropu. Tankery si prý ve Středozemním moři na volném moři cestou zpátky čistí nádrže. Tankery jezdí jižně od Kréty k Suezu.

Na jihu je lepší vyvarovat se koupání na divočejších místech. Údajně místy bývají pár metrů od břehu spodní proudy, ve kterých se může průměrný plavec utopit.

Hory

Hory jsou na Krétě nádherné a vysoké. Je tu pár dvoutisícovek. Od moře se hory zvedají někdy až s tisícimetrovým převýšením.

Vřele doporučuji vyrazit si do hor alespoň na jeden den. Prostě si někam vyjet a přejít kopec z údolí do údolí.

Častým cílem je soutěska Samaria, ale ta je moc turistická. Ale když nic, tak aspoň tam. Nebo do Diových jeskyní (ať už do té v pohoří Ida nebo na pláň Lashiti). Ať ale vyrazíte kamkoliv, uvidíte malebné hory.


Tři obrázky z kaňonu Imbros

Krétské vnitrozemí je taková malebná polo-divočina. Krétské hory jsou červeno-hnědé od typického krétského vápence. Většinu porostu tvoří křoví, ve vyšších polohách trsovitá tráva. Turistické značky jsou malované na kamenech, ale moc jich není. V údolích i na srázech se čas od času vyskytují řecké vesnice, jejichž obyvatelé se živí pěstováním oliv, pasením koz, pálením rakie a prodejem továrně tkaných jako-ručních koberců náhodným turistům.

Původní porost Krétských hor tvořily cypřiše. Ty vykáceli už starověcí Řekové. Dneska jsou leckde místo cypřišů olivovníky. Hlavními stromy jsou cesmínový dub a rohovník. Krajinou se vinou tisícileté zarostlé dlážděné silnice, mezi křovím rozpoznáte někdejší zídky vinohradů. Všude se válí spousta šedých a hnědých balvanů. Mrkněte na fotky kytek.

Pokud do hor pojedete autem, tak pozor na zatáčky. Občas za nimi prostě začíná propast. Chce to dobré gumy.

Turistika

Řekové obecně turistiku moc nechápou a nepodporují. Představují si turistický ruch tak, že cizinec přijede, sežere gyros a hranolky, zajde si do místního muzea nebo akvaparku -- a to je celá dovolená. (Upřímně řečeno, Rusové, Němci a spousta Čechů to tady tak dělá. )

Takže na Krétě v horách nejsou turistické značky, rozcestníky ani nic takového. Výjimečně místo značek najdete jakési barevné cákance na kamenech. Mapy nejsou nic moc. O to větší je to legrace.

Nemá moc smysl ptát se místních domorodců na cestu. Většinou ani okolí svého bydliště pořádně neznají.

Atrakce a cíle pro turisty

Dobře si zvažte, zda svůj čas věnujete klasickým turistickým atrakcím. Po prohlédnutí třetího mínojského paláce můžete mít pocit, že dva by bývaly stačily (pokud se zrovna nezajímáte o archeologii nebo o historii). Ve frontě na Knóssos můžete mít pocit ztráty času. Výletní plavby na vzdálené ostrovy jsou zajímavé prvních dvacet minut.

Když si v nějakém turistickém prospektu přečtete, že nějaké místo nabízí spoustu zábavy pro mladé, tak to většinou znamená, že se tam jezdí ožírat Němci a Rusové.

Dobře, konec strašení. Většina turistických cílů Kréty za vidění opravdu stojí.

Pokud na Krétu přijedete s cestovkou, budou se na vás agenti cestovky snažit vydělat ještě trochu více peněz, než kolik už dostali. Ve slangu českých cestovek se tomu říká "fakultativní výlety". Na tom není nic špatného, protože tím můžete předejít větším výdajům za různá nezlevněná vstupná, ušetříte čas strávený blouděním a podobně. Na druhou stranu to pravé dobrodružství je, když někam zkusíte jet na vlastní pěst.

Existuje pár míst, na které se prakticky nedá jet jinak než s cestovkou. Jednak je to soutěska Samaria (protože je jednosměrná a nedá se tam tedy dojet autem, aby se pak dalo i odjet) a pak jsou to pevnosti Spinalunga a Gramvousa (ty jsou zase na ostrově). Takže je dobrý nápad na tahle dvě místa zkusit ten fakultativní výlet.

Z Kréty se s cestovkami dost často jezdí na různé vzdálené ostrůvky. Asi nejzajímavější je výlet na Santorini, sopečný ostrov (bývalý ostrov Théra zaniklý v gigantické explozi kolem r. 1450) s "úplně rozkošným" městečkem. Uvědomte si ale, že plavba tam trvá čtyři hodiny. Plavba zpět to samé, čili potenciální nuda.


Místní stylizovaný foklór

Další častá "fakultativní" akce je tak zvaný krétský večer. To jsem si taky odpustil, takže referovat nemůžu. Bavil jsem se ale s jednou kamarádkou, která má řecký původ a jezdí do Řecka na tyhle večery dělat tanečnici. Prý je to děsná otrava, ale jsou v krojích, tancuje se, hraje se na buzuki (pro Evropana to zní jako stále ta samá skladba), takže se to některým turistům i líbí. Ukazovala mi nějaké fotky a musím říct, že víc než řecký kroj jí sluší džíny, co nosí normálně.

Kláštery

Kláštery jsou na Krétě většinou obývané normálními mnichy. Připravte se na to, že dovnitř nesmí žena bez sukně. V nouzi stačí omotat se ručníkem, ale prý ne všude. Krétské kláštery mi připadají půvabné svými zákoutími a tím, že jsou většinou na kopci nebo na stráni (jako ostatně všechno na Krétě, co není u moře).

Kréta > Volný čas

Komentáře k této stránce - co dělat na Krétě na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Cestování na Krétě

jak putovat na Krétu a podél Kréty

Letecká doprava - Auta z půjčovny - Jak se jezdí na Krétě - Autobusy - Lodě, taxíky a jiné - Pěšky a kempmo

Letecká doprava

Letadlem se z Prahy dostanete do Chanie nebo do Heraklionu přibližně za tři hodiny. Letiště v Chanii neznám, tam jsem nebyl, ale letiště v Heraklionu je sice malé, ale solidní. Přistávající letadla klesají nad mořskou hladinou, pod vodou jsou vidět vodní rostliny. Máte pocit, že se letadlo každou chvíli rozfláká o mořskou hladinu (na začátku letu je instruktáž, co dělat v případě nouzového přistání na hladinu -- hlavně se zout), ale najednou se objeví přistávací dráha a letadlo si hladce sedne.

Kréta: na letišti
Cesta z Prahy na Krétu trvá asi 3 hodiny a je to pohoda.

Kréta: fotka
Údržba letiště v Heraklionu


Odletová hala (sledujte tabule s časy, občas se odlétá dříve)

Jak jsme teď už v Unii, tak je odbavování na letišti už hodně formální. Ještě v roce 2003 se stály fronty u pasového okénka.

Pokud přilétáte s nějakou cestovkou, musíte si pamatovat její jméno a po odbavení ve zmatené hale najít človíčka s cedulí s názvem své cestovky (pošle vás k autobusu).

Pokud přijíždíte po vlastní ose, jezdí z letiště do Heraklionu (a případně do Chanie) linkové autobusy. Samotné letiště je kus za městem, dojít se to asi nedá. Pokud nejedou autobusy, lze si vzít taxíka (označeného cedulkou ΤΑΞΙ). Nebo si přes internet nebo telefonem předem domluvit přistavení auta z půjčovny.

Kde sehnat letenky

Nejlacinější letecká společnost, která z Prahy na Krétu létá, je Smart Wings. Svoje postřehy z různých letenkových serverů jsem sepsal na samostatnou stránku.

Pokud si objednáváte zájezd u cestovky (doporučuju), zařídí to všechno za vás. Cestovky na naprosté většině používají pro dopravu cestujících vlastní charterové lety, které jsou dost laciné.

Auta z půjčovny

Chcete-li se na Krétě vydat za slavnými turistickými cíly, bez auta z půjčovny nemáte šanci rozumně to stíhat. Takže půjčovny doporučuji.

Kréta: dvojjazyčná cedule
Orientační cedule alfabetou a přepsané do latinky

Kréta: značka stopky
Aby Řekové brali stopku vážně, je jim třeba připomenout, že jsou na vedlejší.

V půjčovnách se půjčují auta různých značek. Značkám aut nerozumím (rozlišuji auta podle barev), ale vyberte si něco pořádného. Kréta není Polabí. Jestliže si půjčíte auto se sjetými pneumatikami, tak si v horách užijete školu smyku. Na krétských silničkách ale nejsou smyky nic příjemného -- na těch nejblbějších místech je vlevo skála, vpravo faktická propast bez svodidel. Na druhou stranu to není vysloveně nebezpečné, pokud si dáváte pozor.  Mnohem větší problém dělají výmoly a špatný povrch silnic. Moje zkušenost říká, že pro cestování po Krétě si můžete půjčit klidně to nejhorší korejské auto, pokud se nebudete pouštět na neasfaltované silnice. Náhon na všechna čtyři fakt nejsou potřeba. Jiní cestovatelé mají zkušenosti jiné, hlavně na západní Krétě je to prý trochu drsnější.

Půjčit auto na den stojí různě. Na kraji sezóny kolem 20 - 30 euro za auto na den. V sezóně o něco víc, kolem 30 - 40. Když si to objednáváte přes prostředníka nebo v nejrušnější turistické oblasti, tak je to také dražší. Obecně není půjčení auta zas tak drahé, oni se totiž nemusí moc pojišťovat proti zcizení -- z ostrova neujedete. Při uzavírání smlouvy potřebujete mezinárodní řidičák (naše české už jsou mezinárodní). Některé půjčovny nepůjčí auta řidičům pod 21 let nebo s čerstvým řidičákem.


Jedna z lepších krétských silnic v běžné zatáčce


Ovce na silnici jsou ve vnitrozemí normální věc.


Silnice do hor stoupají v ostrých serpentinách


Záběr na prašnou silnici ze zadního sedadla.

Měli byste se zajímat o pojištění a míru spoluúčasti. Nabídky půjčoven slibují, že v nabízené ceně je plné pojištění (full insurance). Sprostě lžou. Není výjimkou, že po dojednání smlouvy musíte zacvakat ještě další pojištění ve výši 18%. Vymlouvají se tím, že tato částka je podle jiného zákona než ostatní, a tak ji nepočítají k běžnému pojistnému.

Některé cestovky slibují v nabídce zájezdu půjčení auta třeba na dva dny zdarma. Bacha na to! Jednak to jsou největší vraky a jednak zapomněli zmínit nutnost zaplatit pojištění 18 euro na den. Je to ten samý trik. Osobně mám pocit, že to je ze strany cestovek spíš humbuk na získání provize. Asi zase jak která cestovka, ale přeptejte se předem.

Auto se půjčuje s benzínem v nádrži, přičemž se má vracet druhý den ráno zase s plnou. Benzín stojí tolik, co u nás. Většinou se to dělá tak, že se večer ještě natankuje a klíče od auta se nechávají na recepci hotelu. Agent půjčovny si je ráno vyzvedne a vy můžete dospávat. Jediný problém bývá s tím, že severokrétské benzínky brzo zavírají, třeba v sedm večer. Pak je potřeba si ráno přivstat a dojet natankovat.

Jednou jsme večer nenatankovali a nádrž byla skoro prázdná. Prostě jsme to zkusili. Ráno buch buch na dveře a lámanou angličtinou přišel agent že jako prej "fuel". Dělal jsem úsměvy, dal mu na cestu deset euro a bylo to v pořádku. Ale asi se to tak nemá dělat.

Kréta: pobřežní silnice
Pobřežní silnice


Typická Krétská silnice do hor

Pokud si pamatuji, tak s parkováním na Krétě není problém, dokonce ani u atrakcí se moc nevybírá. Ne jako na Slovensku, kde zaplatíte pade ani nevíte, že jste na parkovišti.

Auto si můžete z půjčovny zamluvit i přes internet. Petr Hamerník mi doporučil stránku půjčoven aut na Krétě (anglicky). Jsou tam uvedeny i názory, dá se podle nich vybírat a prý to pak v reálu odpovídá.  Jen je potřeba se dívat, co všechno je pojištěno, např. pneu a podvozek. Přes české poskytovatele by to bylo dražší, snad s výjimkou Petra Zítka (www.reckovdetailech.cz)

Případně motorka


Takový hezký stroj půjčit nejde

V půjčovnách jsou k mání i skůtry a různé motorky. Jsou trochu lacinější než auta a pro dva lidi na krátké vzdálenosti asi i lepší, dokonce se místy dají půjčit i na méně než celý den. Nedoporučuji ale vydávat se na motorce na místa, kde není značená dobrá silnice, to je o hubu (což dobrodružnější povahy naopak samozřejmě vyhledávají). Na jiných řeckých ostrovech, které jsou menší, je motorka vhodný dopravní prostředek, ale na Krétu jsou lepší auta.

Jak se jezdí na Krétě

Kréta: zaprášená škodovka
A přece je to škůdka

Fakt dost divně. Kréta -- i když patří k Evropě -- je prostě ostrov mezi Evropou, Asií a Afrikou. Na otevřených silnicích je to ještě v pohodě, ale nesmíte moc zajíždět do měst. Možná tu platí přednost zprava, ale spíš ne, nevypadalo to tak. Tady se hraje na přednost rychlejšího a drzejšího.

Dobře, napíšu to srozumitelněji. Řekové prostě jezděj jako prasata, bacha na to. Třeba v Čechách je podle statistik nehodovost vysoká, ale normálně u nás bouračky nevídáte zas tak často. Tady na Krétě jo, hlavně v Heraklionu (ale zase jak se v tom svém bordelu nemůžou moc rozjet, tak ty nehody bývají v pohodě). Zácpy a troubení na denním pořádku, podivné jednosměrky (možná něco pro Žižkováky) prostě humus.


V nepřehledných uličkách naštěstí občas bývá zrcadlo

Rychlostní limity se stejně jako u nás nedodržují. V obci se smí 50, na běžné silnici 80 a na dálnici 100. Přestože to není vždy zcela zřejmé, jezdí se vpravo. Na druhou misku vah přidám trochu optimismu: napříkad v Africe je cestování autem fakt mnohem horší, Kréta je přeci jen ještě Evropa.

Krétská dálnice

Nevím, jak vypadají řecké dálnice na kontinentu, ale hlavní krétská dálnice je hodně divná. Není to vlastně ani dálnice, nýbrž highway. Jednak nemá oddělené protisměrné pruhy jinak než střední dvojitou čárou, ale hlavně má hodně zvláštně nakreslenou krajnici. Asi to ani není krajnice, nemůže být. Ale vypadá to tak. Krétská dálniční krajnice je tlustá čára, která se táhne prostředkem poloviny dálnice, takže jakoby odděluje dva stejnosměrné jízdní pruhy. Jenomže ten levý pruh je užší a auto se do něj pořádně nevejde.


Všimněte si standardní pozice automobilu


Nová rychlostní silnice z Pezy do Pergama


Nově otevíraný úsek silnice kolem Agia Varvara

Zajímavé je, že se ta krajnice nechápe jako oddělovač pruhů, ale spíše jako nějaká vodící čára. Auta v pravém pruhu mají levé kolo od čáry vlevo a rychlejší auta v levém pruhu zase mají pravé kolo vpravo od čáry. Když chtějí předjíždět, tak trochu zajedou do protisměru. Takový adrenalinový sport.

Dálnice se táhne ze západu od Kasteli kolem Chanie, Rethimonu a Heraklionu až ke Stalis. Teď se staví obchvat Malie, ale moc jim to nejde, za poslední čtyři roky nepostavili ani metr. Od Malie pokračuje dálnice až k Agios Nikolaos. V Heraklionu nyní dálnici rozšiřují na standardní čtyři pruhy.

V roce 2007 jsem si všimnul, že byly uvedeny do provozu důležité silnice dálničního typu směrem na jih ostrova. Jednak zkapacitnili silnici z Heraklionu do Miresu, ale hlavně postavili úplně novou dálnici z Pezy do Pergama. Hodně peněz (75 %) na to dává Evropská unie.

Kréta: divná auta
V krétském vnitrozemí potkáte různé vraky


Na Krétě jezdí i Toyota


Traktůrky občas budete muset předjíždět i na normální silnici

Krétská auta

Časem získáte pocit, že po silnicích Řecka jezdí jenom samé staré křápy. Je to vskutku tak, ale není to tím, že by Řekové byli chudí. Je to kvůli tomu, že v Řecku mají daň z luxusu. Každý, kdo si koupí auto s objemem motoru nad dva litry, platí za něj extrémní daně. Taky se na něj přijde podívat finančňák a kouká mu na příjmy, což je v zemi s velmi rozvinutou šedou ekonomikou docela problém.  Takže skoro všechna lepší auta bývají ze sérií speciálně upravených pro Řecko, aby měly objem motoru přesně 2000 cm2.

Daně se zde opět ukazují jako nejjistější způsob, jak dodat zemi image rozvojové země.

Kudy kam

Spousta krétských silnic není v mapách. Naopak některé silnice, které jsou v mapě, nejsou na Krétě. Ukazatele chybějí nebo jsou špatně převedeny do latinky. Navigace je věc citu. Nejhorší je to v Heraklionu a v divočině.

Pokud si půjčujete auto, mapu obvykle vyfasujete ve výbavě auta. Chcete-li si koupit vlastní mapu nebo průvodce v češtině, sesbíral jsem pád odkazů. Zdejší mapa Kréty.

Autobusy


Nastupování do autobusu
Autobusy na Krétě jsou moderní a klimatizované.

Linkové autobusy na Krétě fungují a jsou docela laciné, určitě v porovnání s autem. V porovnání v českými linkovými autobusy jsou asi třikrát dražší, přibližně 1 euro na deset kilometrů.

Nevím, jestli se někde dají najít centrální jízdní řády a osobně docela pochybuju, zda něco takového vůbec existuje. Na autobusových zastávkách bývají vylepeny jenom časy a spoje týkající se místního okresu, kterých je na Krétě asi dvacet. Jízdní řády se také často mění -- byl jsem v Miresu svědkem oficiální výměny jízdního řádu, kdy se nepříjemný řecký úředník zvedl ze židle, sebral jakýsi papír, přišel k výloze, strhnul starý jízdní řád a vylepil nový. Vzhledem k tomu, že nebylo žádné významné datum, očekávám, že se takovéto změny dějí často.

Na autobusy se mává, jinak nezastaví. V turistických oblastech severního pobřeží bývají zastávky s jízdními řády, ale dost často zastávku prostě nelze najít, a tak se na autobusy mávat musí. Najít na Krétě autobusovou zastávku totiž není vždycky snadné, často nejsou nijak značené (vysoko pověšené modré cedule). Plaváček si všimnul, že autobusy automaticky staví u všech bank (neověřeno, ale je to pozoruhodné).

Hodně autobusů, zejména na severním pobřeží, jsou ale zájezďáky různých cestovek, a tak vám nemusejí zastavit vždy. Když se trefíte, můžete tak si udělat výlet o pár kiláků dál. Takto je dobré udělat si výlet do Heraklionu (tam totiž autem nemá cenu jezdit, to je o nervy).


Lístek na autobus velikosti letenky.


V místě, kde je úřad, se nesmějí lístky na autobus kupovat v autobusu, ale v tom úřadu.


Jízdní řád autobusů v prefektuře Mires.


Jízdní řád mimo místa zdejšího okresu se netiskne, ale píše na tabuli

Co jsme tak jezdili po vesnicích, tak tam všude byly autobusové zastávky, často ale bez jízdních řádů. Prý to všude jezdí dvakrát denně, ráno a večer.

Pokud jsou na zastávce vyvěšeny jízdní řády, jsou v řečtině. Příklad cen za autobus:

  • Heraklion - Agios Nikolaos: 5 €
  • Heraklion - Matala: 5,50 €
  • Heraklion - Stalida: 1,80 €
  • Chania - Rethymno: 5,50 €
  • Matala - Mires 2,50 €

Kamarád Radim tvrdí, že cestování autobusem je na Krétě nejzajímavější. Člověk si tak tu zemi prý nejvíc užije.

Lodě, taxíky a jiné


Naftová výletní loď s vizáží plachetnice, Rethymno

Teď už nebudu mluvit z vlastní zkušenosti. Lodě jsou hlavně turistické s různými atrakcemi  a jezdí kolem pobřeží (často vypadají jako plachetnice, ale jezdí na naftu). Nevím, kolik stojí. Záleží na vás, jestli výlet po moři bez jasného cíle shledáváte zajímavým, já ne. Nebo se dá jet na ostrůvky, například na Gramvousu, to už je zajímavější.

Lodí se dá dostat i na Krétu a z Kréty. Trajekty jezdí do přístavu Souda (na západě kousek od Chanie) a myslím, že i do Heraklionu. Osobní lodní doprava jezdí pravidelně na lince Athény - Heraklion (myslím, že každý den) a nepravidelně i na dalších linkách. Lodní lístek z Heraklionu do Athén (přístav Pireus) nebo opačně stojí něco málo přes 20 €. Rezervace se prý dá zajistit na www.ferries.gr.

Taxíky jsou prý na Krétě lacinější než u nás. Ve městech mají taxametr a po vesnicích se používá smluvní sazba. Nástupní sazba je 0,85 €, sazba za kilometr 0,3 €. Jednorázová letištní přirážka 2 €.

Jestli si chcete hrát na tlustý Němčoury, tak si vlezte do takového turistického vláčku, co projíždí turistické pobřeží. Turistické pobřeží -- když jsme u toho -- je nuda sama o sobě, přičemž když použijete tenhle vláček, tak je to kýč, na kterém už není co zkazit.

Pěšky a kempmo

Kréta, toť pobřeží a hory. Pobřeží je pro turistiku nudné, hory úžasné. Do hor potřebujete dobré boty. Chození po Krétě je radost, když máte dobré mapy a hodně vody. (Mimochodem připomínám, že ani jedno z toho se vám na Krétě nepodaří, takže o zábavu je postaráno.)

Kréta: auta na hlíně u silnice
Skoro jako v Čechách, Thajsku nebo v Arizoně

Nevšimnul jsem si, že by na Krétě byly nějaké kempy, leda výjimečně na pobřeží. Je jich asi deset. Prý jsou standardní a ubytování v nich stojí kolem 5 €. V terénu je autocamping formálně zakázaný. Když si vezmete károšku, stan a spacák a jdete do hor, tak nemá nikdo šanci vás najít. Leda kozy, ale ty mají zvonečky, a tak je uslyšíte. Stanovat se dá i na pastvinách za každou vesnicí, na opuštěném pobřeží a podobně.

Na Krétě se dost blbě jezdí stopem (narozdíl třeba od Korsiky). Lidi prostě neberou a nejsou na to zvyklí. Ale autobusy jsou laciné, takže se jezdí autobusem. Vzpomínám si, že jsem na Krétě viděl stopaře pouze jednou.

Četl jsem pár stránek o tom, jak někdo byl na Krétě kolmo (myslím na kole). Považuju to za zajímavou formu sebevraždy. Kréta jsou jen kopce a hory, nahoru dolů a nahoru. Já osobně na cyklistice oceňuji, že když se rozjedu, tak chvilku jedu, nemusím brzdit ani šlapat. Jenomže na Krétě se stále buďto musí brzdit, nebo šlapat.  Určitě si pořiďte dobré brzdy.


Zahraniční cestovky nabízejí výlety po Krétě na kolech

Cyklisticky zajímavá lokalita je určitě severní pobřeží. Tam nejsou stoupání a klesání zas tak častá a podél moře se táhnou úzké silničky (zhusta obestavěné turistickými zónami).

Kréta > Doprava

Další fotky


Dopravní policie ve vnitrozemí


Dopraváci na dálnici u Heraklionu


Náklaďák odvážně předjíždí traktůrek

Komentáře k této stránce - doprava po Krétě na diskusním webu najih.cz

rady pro turisty, lenochy a dobrodruhy

kreta.rovnou.cz píše Yuhů, © 2004 - 2020, +420 732 746 901, info@rovnou.cz kontakt.

Tyto texty pocházejí ze serveru https://kreta.rovnou.cz/. Autor: Dušan Janovský (Yuhů). Všechny informace jsou chráněny autorským zákonem. Stránky si můžete vytisknout pro vlastní potřebu, nesmíte je ale prodávat, bez svolení autora rozdávat nebo je používat jako propagační materiály.